Gymnasium Sokolov - třída 4.B - maturita 1973

Zdravím vás!!!

Po dlouhé době jsem si uvědomil, že léto je pomalu za námi a já se sem již nějaký čas nepodíval.
Únava je občas normální.... no momentálně mne nic moudrého na toto téma nenapadá. Jsme díky Bohu stále ještě na cestě

Tak přeci jen jsem se dočkal. Příspěvek, byť depresivní, mi zdvihl náladu. Mimo jiné i tím, že vystihuje i můj současný stav.
Ne, že bych trpěl fyzicky nebo duševně, ale jako důchodce se neumím smířit s tím, že patřím mezi vyřazené vagony.
Před týdnem jsem se vrátil z Luhačovic. Zaplatili jsme si se ženou léčebné kúry a příjemné nicnedělání v pěkné krajině a za pěkného počasí. Toto se nám vyplnilo. Ale jestliže jsem ještě před nedávnem nechápal tiché hospody, kde mláídež, ale i někteří zralejší, mlčky zírají do mobilu a mačkají a mačkají a mačkají ... za ubíjejícího ticha, v Luhačovicích jsem při snídaních a večeřích slyšel od vedlejších stolů diskutující důchodce na témata : nemoci, nemoci, vnoučata, jejich nemoci, nemoci příbuzných a sousedů, krvácející hemaroidy přítomného manžela ...........
Upadl jsem do deprese. Mohu-li si vybrat, chci do komunity mačkajících telefonistů. Bohužel mne čas strká mezi hemaroidy .....
Pomóc !!!!

Čau,
ujel mi vlak. To není povzdech nad zpackaným životem (jak by si možná někteří škodolibci přáli), ale konstatování věcného stavu, respektive jsem měl správně napsat "nechal jsem si ujet vlak", konkrétně 0S 27125 z Lokte do Chodova, kde pak přestupuji na R 616 Krušnohor do Sokolova. Důvod byl poměrně vágní a skoro pravidelně se opakující - zpoždění onoho R 616, které bylo sice ještě na hraně, abych v Sokolově stihl odběry v laboratoři (baba odebírá jen do 12.00 hod,) ale znáte to... U ČD se zpoždění spíš natahují, než zkracují, nad to je v úseku Ostrov - K.Vary zavedená NAD... Zítra je taky den. Takže jsem si musel přeorganizovat denní rozvrh a tím pádem mi vybyla i chvilka na spolužáky... Netěšte se, nemám moc co povzbuzujícího do diskuze. Poslední dobou je mi nějak mizerně po těle (únava, malátnost, nechutenství,furt bych spal, ano, i depky se očas dostaví, co jste čekali, bloudi?), stačí, abych si jen došel nakoupit (500 m), a jsem na 1/2 dne vyřízenej. To mám dneska odpoledne ještě sklízet jablka (trhat bude bratr, já budu držet žebř a odbíhat). Proč si nezajdu k doktorovi? Lízt je zbytečný, protože vím dopředu, jak bych dopadl, už nějakejch dvacet let mi na všechny mý zdravotní trable, se kterejma ho "obtěžuju" odpovídá stereotypně:"Kolik je vám let? Tak, co byste chtěl." (Lázně na křížek a vyměnit doktora (za koronera, haha)). Sestra mi na moji e-mailovou žádost napíše recept na prášky a pošle ho rovnou do lékárny, takže na 3/4 roku máme od sebe navzájem pokoj... I tuhle žádanku na odběry mi radši poslal domů poštou. Praktická poznámka k týhletý situaci: Od 15 si dělám poznámky z četby (patří tam i vtipné "odposlechy" z praktického života), mám tak nashromážděny mj i rozličné úvahy a aforismy o životě jako takovém a jeho "údělu", nebo jak to nazvat. Pochopitelně jsou tam myšlenky, nahlížející na problematiku nezadržitelně se blížícího stáří, a to z obou břehů, takže mám podle momentální nálady z čeho vybírat, nad čím dumat a dávat do korelace s realitou.Třeba vám v budoucnu pár takovejch sentencí napíšu. Dnes přidám jen jednu: Spisovatel a osvícený muž Zdeněk Mahler: "Stáří není pro sraby !"
Pro dnešek stačí, k otázce piva ti Pitrume ničím nepřispěju, víš sám, jaký jsem udělal v tomto oboru kotrmelec od nadějného alkoholika - pivaře po těžko zviklatelného pivního abstinenta (ale jde to!)
Konečně můžu jít splnit další neplánovaý úkol - odmrazit mrazák. Zvolím osvědčenou metodu brutus - sekáček a ostré nože, kdo by se sral s ňákým rozmrazováním.
Víc si řekneme po volbách. Kupodivu "moje" strana/hnutí má v Karlovarské prefektuře zastoupení, a docela zajímavé složení kandidátů, tož uvidíme.
Mějte se fajn. Ani to po sobě nebudu číst, tak sorry za přelkepy. S.

Tak prázdniny se pomalu chýlí ke konci a je načase to trochu povzbudit. A tak mám jednu záležitost, kterou můžeme probrat. Nejlépe, kdyby otázku rozebral Piťák jako zapřisáhlý lokální plzeňský patriot, ale rád uslyším postřehy i od ostatních.
Od doby, kdy se Piťák rozčílil, že raději piji Krušovice než Gambrinus, už uteklo cca 12 let, takže se v Plzni trochu polepšili a jejich 12° PLNÁ mi opravdu chutnala a pravidelně jsem si jí dopřával. Jenže náhle před pár měsíci jsem si jí koupil a ejhle, chuť se změnila, zdála se mi trochu nakyslá, hořkost někam zmizela, no nejelo mi to. Pak jsem si všiml, že ačkoliv etiketa vypadala stejně, bylo na ní napsáno nikoliv „plná“, ale „Patron“.
Od té doby jsem si Gambrinus nekoupil, protože pátrajíc po Gambrinus „plná“ všude jsem nacházel jen „patron“. Včera jsem si „patron“ po dlouhé době zase koupil, abych se přesvědčil, jestli se chuť nezměnila.
A co byste hádali – nezměnila. Podle mne mají asi nového sládka, kterému to tak nejde. Takže Gambrinuse : bye, bye.
Rád bych slyšel, co tomu říkáte, pokud jste si záměny všimli.
Abych jen nenadával, Prazdroj produkuje i výborná piva. Už pár let je u mne jednička Radegast ryze hořká 12°. Od doby, kdy jsme s Piťákem v Beskydech označili Radegast jako hnusnej utrejch, se dostali na výsluní.
O jeho výborné kvalitě svědčí i tato příhoda :
Potkal jsem v loni v sobotu dopoledne v Tescu svého bratra, jak se přebírá v pivech a neví, co koupit. Povídám mu : zkus ten Radegast ryze hořká 12°. On : Tak jo, vezmu si 3 lahve na zkoušku.
Odpoledne mi přišla SMS : je to fakt výborný, jdu si koupit ještě pár lahví.
Večer mi přišla SMS : chceš mne finančně zruinovat ? Jdu si koupit ještě basu. Tos mi neměl doporučovat.
Tak tedy tak, přátelé.
Čau a pište.

Ještě abych reagoval na poznámku o kole. Mám to chápat tak, že po letech opravdu pojedeme cyklostezkou z Chebu do Lokte? Už jsem tu myšlénku pohřbil.
Ale nemůžeme to uspěchat, včera Zdeně diagnostikovali boreliozu, naštěstí je to 4 týdny od infikování, takže to prý jde ještě zlikvidovat. Ale takové cesty teď nebude schopna.
Ještě poddotaz : není to náhodou elektrokolo ? Abychom ti stačili.

Zatím zasedly dva týmy vyjednávačů. Kolo pochází z odúmrtě po sousedovi (není to Karel J.) a dynamo určitě nemá, takže to elektrokolo nebude.
Zdenu upřímně lituji a přeju jí v boji se zákeřnou nákazou, ať se co možná nejdřív vykurýruje. A hlavně bez následků.
Cheb teď pochopitelně není na pořadu dne.

No pane jo, to jsou věci... nevím, jestli bys neměl apelovat minimálně u Ústavu pro jazyk český AV, zda by nebylo už konečně vhodné to staré, profláklé a jak se ukazuje vysoce problematické úsloví(?)/pořekladlo(?), že "sousedy si člověk nevybírá" upravit, změnit, otočit o 180°, protože mít za souseda takovýho nezodpvědnýho ťulpase (chtěl jsem užít slova "hňup", ale toho už jsem několikrát použil, kdežto " ťulpas" v psané podobě má u mě premiéru. ŤULPAS, ťulpasovi, s ťulpasem, vidím koho co: ťulpase, hezký...)
Ani 6 hasičských aut nemuselo stačit zabránit katastrofě a já abych běžel hledat na půdu... Moc dobře vím a umím si živě představit, co takový oheň dokáže, jak dovedou být plameny zákeřné, nevyzpytatelné, jak rády přeskakují z objektu na objekt...Dyť celé mé dětství byla mou nejoblíbenější gramodeskou (78 otáček) s mluveným slovem ta s Werichovým Čochtanem, co vypravuje, takže vím moc dobře oč jde, (hrál jsem ji i 3x denně).
Vysvětlím tu půdu: někde tam leží v některý z krabic od banánů (38!!!) jistá brožúra z dědkovy pozůstalosti, vydaná ještě v dobách R-U. Vzorník dopisů k různým událostem v životě lidském, a jeden z nich
(před 50ti lety jsem se rozhodně výborně bavil) by právě určen "pohořenému příteli", dobře vybraná slova útěchy vždycky padnou na úrodnou půdu... S touhle výbornou brožúrou se v rodině zas až tak moc nepracovalo, až na jeden případ, ale zato násobný... Když fotra vyhodili komunisti z VŠ (v rámci akce "60.000 do výroby"),ač nevinnen - obdržel od svého otce vyčítací dopis, který začínal oslovením "Nezdárný synu," odkud asi dědek čerpal inspiraci? Když se rodinný osud naplnil a i já jsem vyletěl (já dobrovolně!) již z druhé VŠ (abych stejně jako fotr následně skončil na uranu), dostal jsem od něj taktéž ostrý vyčítací dopis se stejným oslovením.... To jsou paradoxy.
Jsem rád, že jsem na tu půdu nakonec nemusel, už proto, že je složitý se tam probojovat, musím rozšroubovat půlku kuchyňský linky, vyndat broušené sklo a míšeňský porcelán, dyť viš...
Papá
P.S. pro Pitruma: Kupuji kolo.

Díky za účast a hlavně, žes na tu půdu nemusel.
Vzpomínám na jinou brožuru, kterou jsem od tebe kdysi obdržel, a která se týkala pohřebních proslovů :-D
Ale stejně, situace se vyvíjí, přestože jsem se žhářem nakonec do večera pil kořalku a bylo nám příjemně při vzpomínce na prošlou událost, druhý den se na mne velmi rozzlobil, proč si stěžuji na to, že mi shořela jabloň a borůvka, ať se podívám k němu, co mu všechno shořelo!! Na mou námitku, že já nejsem ten, kdo zapálil, nechtěl reagovat, a jen si vedl svou, že brečet by měl on a ne já.
Nezdárný to soused !!!

že mne v tom samotného nechceš nechat. Sám jsem teď asi týden vynechal a tak jsem překvapen zvýšenou aktivitou, byť jen Sidiho. Tedy, co se toho domu týče, léta v něm bydlí rusáci a tak jsem si k němu vypěstoval mírný odpor, možná i proto došlo v mé mysli k posunu a začal jsem za tvé dětské bydlisko považovat dům paní Papežové se zřícenou zdí.
Sypu si popel na hlavu.
Když už jsem u toho popelu :
včera vypukl ve Slavkově požár. Ano, hořel seník u mých sousedů. Byl to fajrák jaký jsem dosud, alespoň z takové blízkosti neviděl, a protože hořelo těsně vedle mé zahrady, stál sem tak blízko, jak mi žár dovolil, a ze zahradní hadice jsem se snažil požár zahnat co nejdál ode mne. Byla to snaha zbytečná až směšná, ale v ten moment jsem myslel jen na to, aby nechytl trabant vedle plotu, následně moje garáž, atd....
Naštěstí přijelo 6 hasičských vozů, ano, byli mezi nimi i hasiči z Lokte, Chodova, Varů ..... a ti požár nakonec zdolali. Já zůstal černý od sazí a šedivý od popele, přidušený černým dýmem na své zahradě a mohl jsem konstatovat, že tak, jako jsem díky ranním mrazíkům přišel o všechny třešně, švestky a broskve, ale zůstaly mi dvě jabloně, tak po požáru jsem ke statistice musel přidat ještě ohořelou jabloň a shořelou borůvku (naštěstí jen jeden keř).
Přesto, že jsem se odpoledne důkladně vykoupal, tak smrdím stále jako požářiště i s celou mou kanceláří zde v práci. Do večera jsem pak seděl se žhářem - sousedem, který si chtěl k seníku přivařit nový pant, u něj v altánu a léčili jsme si chrchlání sazí výbornou kořalkou.
Tak tolik k tomu popelu na hlavě a k novým událostem.
Zdař

Čau,
hrdlo se mi skutečně lehce zadrhlo, ale z jiného důvodu, než ses obával, haha .A hned musím být protivně kritický, zdráhám se uvěřit, že si někdo po mizerných šedesáti letech může nepamatovat, kde bydlel jeden z úspěšných frekventantů podnikové školky, ba kam před tím směřovala jeho první cesta z porodnice. A zaměnit přikrčený domeček (pravda s vikýřem) ve stráni za prostornou jednopatrovou vilu s dvěma balkóny... Copak už jsi zapomněl, jak jsem se vždycky - ano, i za bývalého režimu, to zdůrazňuji ! - odvážně, bez ohledu na možné následky, chlubil, že jsem měl sám pro sebe tři místnosti (vybavené nábytkem!), a ty bys ze mě udělal div ne socku vyšlou ze stísněných bytových poměrů. Ještě ti připomenu, že na naší vile byl jako na jediném objektu v Údolí namontován amplión místního rozhlasu, zatímco zbylé dva se musely spokojit s obyčejným telefonním sloupem.... A celých 13 let, kdy jsem takřka denně jezdil do H.S za F.H., jsem vždy v autobuse usedal na levou stranu, abych aspoň pohledem (a s uspokojením) kontroloval úsilí nových majitelů o zvelebování jak objektu samotného (nově natřený čelní balkón), tak i jeho nejbližšího okolí. Zvlášť onen originální nápad s výzdobou kamenné zdi produkty porcelánového průmyslu (pro nezasvěcené - rozvěšené ozdobné talíře různých velikostí) jsem ocenil a na dálku tak vzdal hold vytříbenému vkusu nových majitelů z Východu. O to víc mě teď mrzí, že je vila na prodej (nejel jsem okolo delší dobu, možný je, že se dokonce už prodala).
Jinak jsem s velkou chutí odložil ten potupný fíkový list z huby, trochu si zavýskl a povyskočil, ovšem že se zvýšenou opatrností, abych při návratu na zem nedopadl jak ti chudáci koně v dostihu smrti ve Slušovicích před asi 3 týdny). A jak se tak vyvíjejí události, mám občas pocit, zda jsem zpátky nedopadl do rozehřátého asfaltu... No uvidíme. Jízdenku do Lublaně, což byla pro mě jinak jasná volba na léto, jsem si zatím nekoupil...
Tak se měj(te).

Od Sidiho jsem se sice nedozvěděl, jestli dům se zříceným tarasem je jeho dům z dětství, ale předpokládám, že se mu tak mohutně zadrhlo hrdlo z této události, že prostě odpovědět nemůže. No nevadí. Semafory tam stále řídí dopravu okolo té hromady kamení, možná to i vyfotím, abych mu to přiblížil. No uvidím.
Tak v TV slýchám, jak se všude turistům podlézá, slevy na ubytování, slevy na jídlo, na vstupné ....
A tak mne zaujalo, že např. právě v Lokti sice o slevách nic nevím, ale na parkovišti vedle benzínky, kde jsem parkovával zdarma, pouze v posledních 2 letech tam vybírali pouze když se konal koncert, jinak ne, tak tam postavili budku a pohůnek vybírá parkovné celý den. Ať turisti platí !!! Zajímavé také je, že nemají viditelně vyvěšen ceník parkovného, asi v domnění, že ten, kdo tam odbočí aby zaparkoval, už nebude chtít vycouvávat na hlavní, aby nevypadal jako žebrák :-D
Ale Loket není sám. Před týdnem jsme se ženou zastavili na Kladské, prošli si naučné stezky, pokochali se přírodou a pak jsme si řekli, že si dáme oběd, ceny určitě snížili, když je henten koronavirus .... No, když jsem po usednutí v jinak prázdné restauraci uviděl v menu řízek za 320,-,korun, socka nesocka, odešli jsme bez oběda a dali si ten řízek raději v Kynžvartu za 119,-kč.
Jo, takhle se lákají hosti !
Čau bando.

Tak jsem včera ráno dostal varování, že silnice ze Slavkova do Lokte je uzavřena, protože se na ni zhroutila opěrná zeď. Večer ve zprávách jsem viděl to nadělení a teď marně přemýšlím, protože to už je ein paar týdnů, co jsem tam chodil v padesátých letech do školky s nějakým Zdeňkem Vaculíkem, byla ta zhroucená zeď u vašeho baráku nebo od toho druhého, Sidi ?
Vždycky jsem si pletl, ve kterém domě jste vlastně bydleli, na mne oba domy působily stejně.
Tak mi to, Sidi, objasni. Zhroutila se ta zeď u vašeho bývalého domu nebo u toho druhého ?
A jen tak na okraj, na to konto museli řidiči ze Slavkova hledat jiné cesty směrem na Sokolov a Vary, proto nepřekvapilo, že po 15. hodině hlásili převrhnutý kamion ve Kfelích a vyzývali obyvatele Slavkova, aby jezdili ze Slavkova pouze směrem na Krásno :-D

Tvá oklika se vyplatila, fotografie jsou vlevo v "Poslední fotografie" ve fotoalbu.
Tyto stránky nejsou ani zdaleka geniální a uživatelsky přívětivé, proto se ti fotky vložit nepodařilo a nepodaří. Tož se obrať na mne, protože ta oklika, kterou je nutno použít, patří do admin práv, přestože selská hlava se domnívá, že mohu-li vložit text, mohu jistě vložit i ilustraci.
Ale stránky neuvažují jako selská hlava.
Máš to hezounké kosatce. Já letos pro změnu zasadil brambory. Někde ta potravinová soběstačnost začít musí. Pro tvou útěchu - nezlikvidocal jsem při tom žádnou skalničku, ale zúrodnil jsem úhor.
Mám se dobře a líp bych se měl už jen kdybych vypadal mladší.
Nic mne nezlobí víc, než když ďoučata, se kterými bych si dovedl leccos představit, mne zdraví vážným hlasem "dobrý den".

Tak nějak jsme to s bratrem vyhodnotili, ale těch jmen, co před tím dostal, no,naštěstí je ze zaměstnání už splachovací... Tak ještě jednou dík. Víc foto bych přidal (mám jich z letoška na výběr cca 200) jen na přání nějaké "rozhodující" většiny... Koukám, je půl druhý a dnes už 25 návštěvnických duchů. S těmi ďoučaty to mám(e) stejný, akorát že mě nezdraví, jen čumí... a přitom takovej mariášek s mladou drzou krví...

Palce hore za mariášek !!!
Jinak k fotkám, jediné kritérium je velikost menší než 5 Mb.
Klidně mi to posílej po hrstech.

Spěchám, abych se s vámi podělil o svoji radost, pamětliv rčení, že sdílená radost jest násobná, v tomto případě odhaduji minimálně trojnásobná. Myslím si, že to nakonec nemusí být v této orwelovsko-kafkovské době málo.
Představte si: po pěti letech trýznivého čekání mi letos konečně na zahradě vykvetl jeden z nejdéle vzdorujících zakrslých kosatců, abych byl konkretní (i když si to mrzák nezaslouží) jednalo se o kultivar KIWI CAPERS (vyšlechtil Niswonger v r.1990), růžový jedinec s fialovým jazykem na falech (nemravové okamžitě přelaďte zpátky! Tohle je seriozní stránka a oficiální popis kultivaru) a fialovými kartáčky. Ještě upřesním to pětileté čekání: oddénky se zapravují do země v září, během podzimu se rostlina snaží zakořenit, zima = vegetační klid a na jaře se probouzí a rozkoukává, levnější, běžnější sorty si klidně zaprostituují a vykvetou, drtivá většina šlechticů (mám 105 zástupců kultivarů v různě barevných kombinacích) si však dává načas a obšťastní svého těžce zkoušeného, nedočkavého majitele svou čarovnou krásou až další rok. Jen pro upřesnění: 90% zástupců vykvete a odkvete během měsíce května. Z těchto důvodů bylo to první jaro čekání "co kdyby?", ta další pak už "tak k*urva, co je?" Přitom se mu dostalo stejné péče jako ostatním: zalévání, kypření, hnojení, odplevelení, zakracování listů a neusálá kontrola, zda je oddének zasypán zeminou jen do poloviny své výšky, jinak ludra odmítá kvést. Co si budem povídat, jsou to přešlechtěný parchanti!
Pochopitelně, že mám pořízenu i odpovídající fotodokumentaci, aby estetická hodnota zůstala zachována v mé fotogalerii, kdyby chtěl zase čtyři roky trucovat. Chtěl jsem se s vámi podělit o foto, ale neumím ho vložit. Zkusím to oklikou.
Jinak se nemám nic moc, tak se mějte aspoň VY. Sidi

Dobré zprávy je třeba šířit. A proto za současného stavu jistě udělá i vám radost zpráva, že moje žena včera, t.j. 5.5.2020, našla na procházce přírodou okolo Slavkova první letošní pýchavku obrovskou (vatovec)!!
Takže . UŽ ROSTOU !!!!!
....dneska budou řízečky ....

Tak bohužel jsem včera musel nechat provést euthanasii svému psovi. Sidi Míšu znal. Je to smutná záležitost a je mi to moc líto, bude se mi stýskat.
Ale jistě namítnete, že to je moje osobní věc a nic vám do toho není.
Jenže já to sem píšu proto, že jsem si konečně zase uvědomil, jak je to moc emoční a smutná záležitost, když vás opustí blízký přítel nebo příbuzný. V současné době se to hodně zlehčuje s tím, že holt staří a slabí prostě vymřou a ostatním bude líp a zbyde na ně víc peněz ....
Nikdo z těchto magorů si nepřipouští to, že to může být jeho rodič, kamarád, milenka ....
Nechtějte to!
Čau

...takovou mi udělal Sidi radost! Takovou !!!
Sice vypočítává možnosti, jak s námi (sehniory) naložit, ale vidím, že je živ a dobré i kritické mysli.
Já byl doma na "home office" nakonec pouze 4 dny a už asi 14 dní opět jezdím do práce, ale nikoliv na hodin 8, ale na hodin 9 a více. Mou hlavní náplní je tisknout na dvou 3D tiskárnách co tu mám kostry ochranných štítů a kolega za zdí vedlejší kanceláře do nich vsazuje průhledné štíty a někdo další to distribuuje kamsi do nemocnic nebo ústavů, nevím. Ale za jeden den stihnu pouze 8 ks, takže žádná sláva, no, snad to pomůže alespoň nějakým sestřičkám. Já osobně jsem vyfasoval Sidim zmíněný jeden FFP2 a mám k němu tuto výhradu :
Mám-li ho na ksichtě, jsem schopen sejít z 2.patra dolů a po silnici asi 150 metrů až k řece nebo do žárovkárny, vyřídit během 3 minut pracovní úkol a jít zpět. Po 50 metrech směrem do kopce se začínám dusit, ale dojdu až k budově, první 3 schody do přízemí zvládnu z posledních sil, pak (po rozhlédnutí není-li nikdo nablízku) FFP2 musím sejmout a na pokraji infarktu vyšplhat do 2.patra do kanceláře.
Před týdnem jsem musel se psem k veterináři do Sokolova i vzal jsem si na tu cestu FFP2 z práce domů. Nasadil jsem si ho až při vylézání z auta před veterinou a v čekárně jsem s ním seděl asi 20 minut. Pak musel dolů, protože bych se definitivně udusil. MVDr. Tuček naštěstí tento můj hřích neviděl.
Proš to píšu : přátelé, buďme rádi, že nemusíme povinně nosit FFP3. Sláva plátěným rouškám, s těmi snad přežijeme.
Hezké velikonoce a na shledanou ve zdravějších časech.

Nazdar řadoví rouškaři a ústenčanky,
řadoví proto, poněvač pevně doufám, že v našem nepočetném šiku 4.b by se najdou i nepočetní, ale šťastní nositele respiráturů FFP2, a přešťastní FFP3.
Když tak pečlivě denně sleduji tu naší (s)korosoučasnost, nedá mi v JISTÉ souvislosti nevzpomenout si na slavné loketské svatováclavské pouti, kdy se náměstí zaplnilo kolotočářským artiklem. Všechno jsem vyzkoušel všetně labutí a (považte!) autodráhy. Jen na jednu atrakci jsem nikdy nevlezl - na houpačky. Že by nějaká podprahová výstraha z budoucnosti? Asi. Vemte si, jak je dnes s nám houpáno. Začnu tím malým pohybem, kdy ještě nejsme ani pořádně usazeni - 3x změna nákupní doby pro nás +65, potom třeba vyjádření jednoho ministra, že se uzavřou nákupní centra, v protipoloze, že stačí zavřít jen všechny obchody v neděli, pak už začínáme nabírat "na obrátkách"- OSVČ dostanou kulový, než si stačí dojít pro provaz, už je tu změna, dostanou jednorázově 25.000,- (ale ne všichni, že), a pak už lítáme výš a výš - uděláme řízenou karanténu v JM kraji a v protipozici už (ne)řád s Bílým lvem něco plká o promoření populace... a pro mě dva vrcholy, kde už lodička houpačky drhne o zarážky - pan premiér: Senioři se nemusejí ničeho obávat, každé dítě potřebuje svého dědečka a babičku - naproti tomu vyjádření jakéhosi ambiciózního ekonomického hňupa, že 20.000 mrtvých seniorů by naší ekonomice výrazně pomohlo. Dodal sice, že k tomu ASI nedojde, ale džin z lahve už byl nenápadně vypuštěn, už se jen čeká, jak se vyhrotí situace (myslím ta ekonomická). Paralely z historie se nabízejí: Starověké Řecko jako vzor prosperující oblasti a demokratického uspořádání společnosti s desítkami jmen známých filozofů, básníků, dramatiků, malířů a sochařů, ... a neduživé bezbranné starce bez výčitek usmrcovali shozením ze skály (Na Tarpejskou skálu s ním!) A copak naše kulturní dvacáté století a rasová nenávist, proč by se nemohla po správné masáži překotit v nenávist gerontologickou (viz včerejší Fracie a Itálie, dnešní USA). Docela dobře si umím představit jak si balím kufírek s doporučenými 10 kg na osobu a spořádaně odcházím na seřadiště. Na rampě to tentokrát bude bez zastávky u těch trapných rozhodčích, určujících, kdo půjde nalevo a kdo napravo, všichni zamíříme "zum Dusche". Říkáte si, že jsem moc velký vůl, pesimista a cynik k tomu? V tom případě bych vás rád upozornil, že tehdy posílali "koupat se" už čtyřicátníky! Tož pěkné Velikonoce.
Zdraví zdravý Sidi Sidy
P.S. Teď jsem si vzpomněl, že jsem se jednou na Matějský v jakési houpačce svezl, byla klecová a jakýmsi složitým mechanismem se točila kolem své osy, ale dalo to práci, ji do té polohy rozhoupat... Čím dál tím líp!