Gymnasium Sokolov - třída 4.B - maturita 1973

.... co to říkal Švejk ?...život dnešních dní dává hodně podnětů. Byl jsem dnes nakupovat v nám vymezený čas. Narváno. Nejdřív jsem si říkal jak ty dnešní seniorky jsou čupr holky( ve své naivitě)... že by to dělaly ty roušky? A pak mi to došlo. To ženy, které se dobře vdaly jsou s námi solidární. Nakupují pro rodinu na víkend neb vyráží na chalupu na Šumavě..... a pak dle Pitruma, nejsou ekologické a ohleduplné... tož tak

Kdo to stanovil ? Kdo stanovil ten čas od 7 - 9 hodin pro nákupy seniorů?
Od té doby, co jsem od pondělí doma, se probouzím kolem 8 hodiny !!! To se nedá stihnout !!!

Tak co, milí spolužáci?
Jak jste se smířili nebo vyrovnali se skutečností, že jsme se během několika dnů stali tou nejnenáviděnější vrstvou obyvatelstva. Tolik zášti a nenávisti na nás +65 !
Na Seznamu.cz je pár "dobrých" adres, však o nich víte, kde "názory" čtenářů pod články často reprezentují skutečný výkvět žumpy a jejich sračkomety pálí denně a naplno. Ale řekl bych, s tím tak nějak už počítám, ta jména diskutujících, přecházejících z jedné adresy do dalších, jsou dostatečně profláklá...
Já obden zabrousím na jeden odborný web z dopravy. Prostě stará láska nerezaví a já se rád dovídám nějaké novinky kolem železnice. Diskutuje se zde věcně, většinou bez urážení protistrany (i když i tady se už přitvrzuje) a na dost vysoké odborné úrovni, proto jsem zůstal zkoprnělý, když jsem si rozklikl diskuzi k článku o tom, že vláda asi zruší slevy na jízdném pro studenty a nás +65 důchodce (asi ani nevíte, oč jde, co?) A rázem jsem se ocitl zpět někde v diskuzi u Novinek.cz, Parlamentních listů, Krajských listů apod. Zobecním: důchodci by měli vychcípat na koronavirus a byl by pokoj. Zarazilo mě to o to víc, že podobný názory sdíleli inteligentní(?) lidi, kteří zde vedou tak odborné diskuze o stavu a perspektivách železnice. Jeden holt nepřestává žasnout...
Žádnej závěr z toho dělat nechci, počkám(e) si, jak to dopadne. Nechci ale končit pesimisticky. Představte si, že díky mé šikovné švagrové mám k dispozici víc roušek než kolik mám kusů spodního prádla + párů ponožek dohromady, heč! Malá útěcha. Jak řekl pan prezident v dnešním projevu: Nashledanou v lepších časech. (Pokud se kvůli tomu nebude muset Země točit obráceně)

Váš slev na jízdnem zhusta využívající Sidi

No, navážu.
Zrovna dnes jsem narazil na článek o tom, že německá ARD a ZDF (tedy státní televize) pořad pro mládež, kde píše o tom, jak senioři 65+ ničili tuto planetu a tak chvála Bohu za koronavirus, senioři vychcípou, protože si to zaslouží.
Pořad tak mile navázal na prosincovou písničku malých dětí : "Má babička je stará ekologická svině!" taktéž na státním kanále vysílanou.

A tak jsem se slznou v oku vzpomněl na to, že hned po narození jsem byl zabalen do bavlněných plen, které se praly a opakovaně používaly měsíce a roky, ve škole jsme knihy balili do papíru, veškeré oblečení bylo z přírodních materiálů (první a poslední nylonovou košili jsem dostal do tanečních, později už bohužel bylo přidáváno umělé vlákno i k bavlně, ale to jsem nosil raději bavlněná trička), od roku 1999, kdy jsem si koupil první mobil, mám už čtvrtý v pořadí a to jen proto, že předchozí se rozbily; pračku, sporák a ledničku mám od r.1992 a jedou dodnes, myčku nádobí od 2006, ale tu jsem vyhrál, jinak bych neměl potřebu ji vlastnit; televizor od prvního z roku 1980 mám čtvrtý, předchozí jsem musel vyřadit v pořadí důvodů : černobílý neuvěřitelně poruchový šunt - barevná Toshiba, která od r.1985 neměla jedinou poruchu, ale měla pouze vstup pro koaxiál - takže vyřazena po 25 letech pro konektivitu, zbylé TV používáme současně dosud.
Nábytek : kuchyně je z roku 1980 a slouží dodnes (za nadávání mé ženy), obývák druhý od 1979, ložnice druhá od 1979 ....
a tak bych mohl pokračovat.
Tak vidíte, že jsem také ekologická svině. A pořád čekám, v čem jsou tito spravedliví mladí lepší než moje generace.
Však oni jim to jejich děti vrátí :-D

Když sem delší dobu nenakouknu a pak zjistím, kolikrát sem bylo nahlíženo, mám radost, že jsme zatím živí a akceschopní.
Jsem už pár dní doma, zařídil jsem si zde home office, kam se kouknu samej počítač, monitory .... jen do té práce se mi moc nechce.
A tak sedíme se ženou na sluníčku a koukáme, jak se nalejvají pupeny.
Okolo řádí korunavirus, brzy přejde v eurovirus a mně dochází ve špajsce pivo. Zrovna v rádiu mne vyzývali, abych si pro něj došel mezi 10 - 12 hodinou, než mi to mladší ročníky vykoupí.
Tož, hodím do sebe další štamprdle slivovice a půjdu řezat stromky.
Tak se držte.

Níže uvedené pojednání o segedinském guláši ve mně probudilo vzpomínku na doby, kdy, bydlíc v Malesickém zámku, jsem chodil na pivo s učni zemědělské školy, kteří v rámci praxe šlapali bosí zelí právě v Křimicích. Zvlášť jistý S.Č. - sympatický učeň dosahující výšky min. 195 cm, v současné době poměrně vysoce postavený pracovník v dopravním podniku Metro v Praze (kam až to lze dotáhnout s uměním "šlapat zelí" ...) rád vyprávěl o této činnosti, kam chodil s velkou chutí, protože děvčata (kterých tam byla většina) si při této činnosti byla nucena vyhrnout sukýnky velmi vysoko a to vedlo často až k poslintání šlapaného materiálu. Pravda, ke šlapání byly k dispozici holínky udržované v hygienickém stavu, ale protože šlapaný materiál nerespektoval omezenou výšku těchto bot a dostával se dovnitř, šlapalo se raději naboso.
Okolo Křimic se rozkládalo větší množství polí osázených zelím. Bylo ho tolik, že místní obyvatelstvo, ačkoliv se urputně snažilo, nedokázalo způsobit viditelné škody na úrodě.
Ale to jsem se trochu zakecal.
V současné době čas od času jezdívám do Plzně na borská pole do jedné spřátelené firmy. Nejsnazší cesta vede po karlovarské, u Nové Hospody odbočit doprava, v Kozolupech doleva a přes Křimice, za nimi doprava a jsem na borských polích ....
V posledních letech mne upoutala absence polí osázených zelím a tak jsem se zeptal dalšího známého, jestli se v Křimicích stále ještě zelí pěstuje a zpracovává. A vida, tu máš čerte kropáč. Ano, zelí se v Křimicích stále ještě zpracovává, ale nepěstuje! Respektive pěstuje, ale v minimálním množství, většinu přivážejí náklaďáky z nejrůznějších koutů světa. Firma je samozřejmě privatizovaná, učni už nešlapou, na vše je technika, a tak to berou nastojato s košťály atd. Prostě křimické zelí už není to zelí, co bejvávalo před 30 lety.
Analogicky - před časem jsou koupil znojemské okurky Made in EU, výrobce ... Germany.
No co, segedinský guláš v Sidiho špajsce také nevyrobili ve městě Zseged, že jo?

Tak jsem po cca 60 letech definitivně skončil se školou. Jako poslední školní vyučování mám na mysli firemní výuku angličtiny, kam jsem docházel každou středu, abych diskutoval s 20 až 35 letými děvčaty o lásce, jako dědeček chlíváček jsem obvykle za partnerku vyfasoval tu nejhezčí dvacítku a k obveselení ostatních jsem s ní plánoval společný život, vychovával děti, jezdil na dovolenou .....

Bohužel firma hledala na čem ušetřit a náhodou na jednání představenstva zavítal také náš italský zaměstnanec, který nám sjednává ve světě obchody, a s kterým se domlouváme anglicky.
O přestávce v jednání můj kolega - vedoucí oddělení pro řízení jakosti - přátelsky navázal hovou s Pierrem slovy : "Brike kaput", čímž chtěl pohovořit o obnově mostu v Miláně.
Tato věta, kterou teď žije celá firma, vyvolala v představenstvu oprávněné mínění, že kurz angličtiny naprosto nemá smysl a tak byl ukončen.
NUtno dodat, že zmíněný kolega chodí od roku 2016 stále do začátečníků, a šetřením se na něj provalilo, že zahraniční reklamace za něj vyřizuje nějaký Kabát.
A tak jsem přišel definitivně o školu. Kdy přijdu o svého lingvisticky založeného kolegu zatím nevím.
Good bye

Hezky napsaný, stylisticky čistý, s pěknou pointou. Je tě škoda, kamaráde, ale to už jsem ti říkal nejednou.

Tak vás zase zdravím, zvlášť srdečně nositele 3. nejčastějšího jména, ale až 1.973. příjmení a druhého potrefeného nositele sice až 175. nejčastějšího jména, ale 105. příjmení. Pokud by i některý z náhodných čtenářů se chtěl podívat, jak je na tom se světovostí, stačí navštívit www.příjmení.cz, které si mi, ač nehledáno připletlo pod nohy...
Vím, že tady mám rest v podobě toho vánočního segedýnu, ale už jsem zapomněl, o čem to mělo být. Zpětně si myslím, že jsem byl v daný okamžik asi dost hysterický, no není divu, šlo o jídlo z první 15 mých nejoblíbenějších. Navíc jsem k němu, jako myslím k jednomu z prvních, zaujal kladný vztah právě opět skrze literaturu. Vypomáhaje si slovy klasika "všechno, co jsem kdy chtěl vědět o segedýnu, ale bál jsem se zeptat" jsem právě načerpal z knihy První den mého syna od Ivana Kříže, kniha vydaná sice roku 1963, kupodivu stále čtivá. Tady jsem se dozvěděl zásadní poznatek, že segedýn nejlíp chutná až třetí den (pokud zbude, haha) a studenej. Přiznám se, že ani já nejsem línej v noci vylízt z pelechu a jít si koštnout pár lžiček. A druhej poznatek: rozhodující surovinou je kysané zelí. A odtud asi pramenil ten můj problém. Dlouho a k plné spokojenosti kupuji zelí v sačku z produkce firmy Samyr (?) z Bohušovic nad Ohří. Nejen kvůli určité zpřízněnosti řekou a nedokonalé funkci loketské čističky, takže si vlastně ty hlávky zelí trošku sám i hnojím, ale i z důvodů ryze praktických. Tady zase musím odbočit, v jednom rozhovoru s nějakým V.I.Pákem, tento se holedbal, že posuzuje úroveň vyspělosti společnosti podle toho, jak dobře a ladně je v konzervách nakrájená sterilizovaná zelenina. Nevím, jestli měl na mysli třeba červenou papriku od Hamé, což je někdy síla. A ačkoliv se mě na to nikdo neptal, více méně preferuji u zelí stejné hledisko. U toho Samyra stačilo jen překrojit delší proužky, ale nebylo to pravidlo. A chuťově výborné. Jenomže před vánocemi jsem byl nakupovat v Globusu a pod dojmem reklamy jsem podlehl iluzi a zakoupil vyhlášené, i když dražší zelí křimické. Z rodinné firmy (asi před krachem). Chuťově mdlé, šetřili na všem, i na tom blbým kmíně, málo láku, ale hlavně co mě rozlítilo, bylo že hlávky krouhali komplet. I S KOŠŤÁLEM, taková prasárna .Kusy veliké jak dálniční známka. A pak už pracovalo podvědomí, takže ten segedýn nemohl dopadnou na výbornou i když jsem mu dal tu nejlepší péči .Chyběl mu prostě ten nutný ocásek... Pak už prošel bez povšimnutí zažívacím traktem, a tak nejvyšší čas na něj zapomenout.
Kristepane, to jsem tady toho zas nablil. Čekám, až otevřou sámošku. Teď už jít spát nemá cenu.
Váš nositel 15. nejčastějšího jména a 706. příjmení.
P.S. Ještě poznámku k Továrníkovu konstatování, že moderní české autory nečte. Já nečtu nikoho, kdo je mladší než já o víc než 5 let. Jen dvakrát jsem udělal výjimku, abych se spálil. Už to nikdy neudělám.

...ano, velmi dlouho, protože věta : "... je velikou filozofickou otázkou, zda rum vůbec někomu chutná..." je mi velmi povědomá, pronásleduje mne už léta, i když na ostatní text si nevzpomínám ani náhodou. Snad mi to uvízlo v paměti díky tomu rumu :-D Ale kudy chodím, musím na to myslet, nejím, nespím, nepamatuji si už ani jména svých známých, pokud jsem je neviděl delší dobu (půl roku i méně), občas mi v mysli vyskočí jména, která zavrhuji a trápím se dál a dál ....
Včera mi na mysli vytanulo jméno Petr Chudožilov. Ale nemám doma od něj vůbec nic, tak si to nemohu ověřit.
Tak zkusím Wikipedii, není-li tam ....a vida, je!! a dokonce se narodil 1943, a dokonce byl exulantem ....tak snad je to on.
Kvíz se zdál být lehkým, ale nám - sklerotikům - už je třeba zadávat něco lehčího.
Co jsem vyhrál? pokud jsem vyhrál ?
Čau

Gratuluji vítězi, je to Chudožilov. Kniha se zove Lahvová pošta, vyšla až po revoluci, i když zpracovává hodně materiálu z předchozích let. Poslední nápověda byl název jeho předchozí knihy Boj o fusekli.
Tak ještě jednu hezkou příhodu a pak už necháme Ch. jeho osudu.
Chodil tou Dlouhou ulicí harmonikář od hospody k hospodě. Nejraději vyhrával u stolů, kam se zrovna neslo čerstvě natočené pivo. Naklonil se nad stůl a řekl hostovi: "Vy mě strašně serete, já se na vás už nemůžu dívat", prstem si vydloubl skleněné oko z jamky a mrskl s ním do cizího piva. Někteří lidé omdlévali, skoro nikdo už nechtěl pivo s okem. Harmonikář si ho rád dopil.
Už brzo budu opět přikládat. Tentokrát už žádný kvíz.Děkuji soutěžícím za účast. Nečekal jsem až tak četnou. Sidi

Huráááááááááá...
takže večer to doma oslavím .....

Tak já taky. Byl jsem na čestném druhém místě, i když ale úplně mimo;)

… by mne zajímalo, kdo sleduje tyto stránky. Dle statistiky momentálně je navštívilo 2774 návštěvníků. To je hustý!

… uplynulo již pár dní a nikdo se neozval s odpovědí na kvízovou otázku Otce Furra. Nikdo vzdor úžasné nápovědi neurčil toho tajemného milovníka rumu ( pár bych jich znal, ale ti pijí potají a filozofují si jen pod fousy).
Přiznám se, že současnou beletrii nečtu. Nudím se u toho. Je tolik zajímavého k vědění a poznání, že stejně vše nestíhám: neurologie, kvantová teorie, sociologie, psychologie, historie, vývoj ve světě atd.atd. Tedy v té populárně naučné formě. To přímo denně hltám. Fascinující svět.....
Ale to jsem trochu odbočil od kvízové otázky. Zkusil jsem Mr. Googla.
Na filosofickou otázku, zda "rum vůbec někomu chutná", mi nabídl odkazy od Kanta po Švejka. Tedy nic, co by se hodilo. Na dotaz k restauraci U rakviček ( chodím každý den okolo a žádná taková tam už léta není) mi nabídl sto tisíc odkazů na ty se šlehačkou. Tedy zase nic. vzdávám se tedy!

Takže jen střelba na slepo: Topol

Kvízy nemám rád:-)

Hello, boys!
Tak se opět hlásím. Jestli už se škodolibě těšíte na slibovanou story o tom jak jsem zkazil vánoční segedýn a nezbylo mi než přežít Vánoce o vánočce a cukroví, tak musíte počkat do příštího kola. Mám tu totiž téma aktuálnější, který musí dostat přednost. Ale ani příště nečekejte nějaký kulinářský Lipany, to jsem jen zbytečně kritickej ke svýmu kuchařskýmu snažení. Na stupnici do 100 bych mu dal takovejch 94-96 bodů, takže běžnej strávník by nic nepoznal, vylízal by talíř a šel si přidat (to určitě, leda nas.at).
Náhradní téma je pro mě fakt žhavý, ve výsledku mi už řadu dní způsobuje nebývalý trabl - po těžkém nočním zápase ráno neprocitám, ale rovnou vyletím jak na péru, propocenej, s vytřeštěnejma očima, těžce dýchající, ve zválený posteli, a to uznáte, že v situaci mýho už tak velemizernýho křehkýho spánku, nemám zapotřebí, zvlášť když jde věc snadno vyřešit: V trýznivých, živých snech se mi zjevuje nasraný pan spisovatel, z jehož knih jsem posledně opsal pár bonmotů a nevybíravě mi spílá, hrozí zapálením knihovny, a jak prej jsem mohl opomenout - navíc já, který se vydává za znalce a propagátora rumu - jeho zásadní příspěvek o této lihovině. Nuže - pro klidnější spánek - dohledal jsem a tady máte onu pasáž: "... je velikou filozofickou otázkou, zda rum vůbec někomu chutná, ale na druhé straně - vědecky je to již dávno prokázáno - tento nápoj může způsobit, že i člověk obyčejnej pochopí úplně všechno. Od jisté hvězdné chvíle piják rumu rozumí všem společenským souvislostem, tajemství přírody, ženské duši, filozofii dějin, roli orgasmu, poslání smrti, dokonce i svý vlastní povaze a je mu jasnej smysl života. Po pěti velkejch rumech možno vznášet se v meziplanetárním prostoru bez přidržování. Rum je klíčem k tajnýmu životu svatejch, oddaným sluhou a nelítostným pánem, urychlovákem na každovečerní svaté pouti k zapomenutí a nebytí. Rum též zhušťuje pocit sounáležitosti a kolektivního vědomí, má dobrý vliv na rozvoj shromažďovacího pudu u zločinců..." Tak spokojen, pane spisovateli? Jen podotýkám, že tyto a podobné úvahy nejčastěji padaly v hospodě (kdysi) U rakviček (roh Staromáků a Dlouhé), takže se pil nejspíš tradiční božkov nebo jindřichův hradec.
Jinak pana "špízovatele" v jeho skutečné, nesnové podobě mám rád i jako člověka - bohéma i lúzra v jednom. Je příznačné, že lehce upravené jeho příjmení v dojemné shodě s jeho i mými životními peripetiemi často shrnovalo drsnou realitu, pikantní zvlášť v oné fázi důležité pro pozdější výpočet důchodu. Za svou osobu jen podotýkám, že pokud jde o ponožky, mám jich zřejmě víc než pan spisovatel, takže o ně nemusím zápasit.
Tak co, tušíte, kdo mě to budil ze spaní? Indicií máte víc než od Otce Furra z Pevnosti Boyard.
Tak zase příště
Sidi
P.S.: Ještě 1 bonmot k minulému tématu: "Není nic mravnějšího než být neužitečný." (Milan Kundera - Nesmrtelnost)

Tak tedy žijeme! Octav mi taky volal a vyprávěl mi o svém staveništi. Takže u něj vše při starém. Rozebrali jsme ovšem i situaci okolo Brexitu, takže mám poslední informace přímo od zdroje. Nepopírá, že je alias Boris Johnson. Takže opravdu ale opravdu neočekávám, že se tady ozve. Oprava domu, auta a ještě ten Brexit. To se z toho asi.... no nejsnažší bude nakonec ten Brexit. Tak si asi budeme muset vystačit mi tři. Nebo že by se přihlásil i Tleskač.
Přeji krásný den všem.

Nazdar, nazdar.
Mylně jsem se domníval, že s koncem roku 2019 pravděpodobně definitivně skončí i tato naše stránka pro převažující nezájem.
Potěšil mne Sidi svým rozhodnutím nejen pokračovat, ale i být pilnější. Tak se nechme překvapit.
Musím vás, milí kolegové, též informovat, že před vánoci jsem konečně dostal zprávu i od Octava, takže tento žije a je stále velmi aktivní, bohužel ne na této stránce.
Zde je výňatek z jeho mailu :
"Momentálně jsem na tom tak, že už nesundávám montérky ani k obědu. Celou dobu se teď pořád něco sype a ze mě se stal člověk devatera řemesel. Teď ještě mě opakovaně přepadl zákeřný bacil a já prskám, kudy chodím a zdarma poskytuji všem v okolí kapénkovou infekci. Práce tak nejde od ruky, dvě auta mám odstavená a Fiestou půjčenou od Evy přivezu leda tak pytlík šroubků. Života na stagnujícím staveništi si užíváme den co den, připadáme si jako na stavbě dálnice, kde strejcové opření o lopatu za rok také postaví půl kilometru. No nic, už se to konečně musí zlomit a já musím začít existovat. A také se polepšit."
Nechal jsem Octavovi čas na vyjádření se na těchto stránkách, poslal jsem mu pro jistotu znovu jejich internetovou adresu, také jsem doufal, že konečně pošle fotky ze setkání, což jsem mu připomněl. Uplynulo cca 20 dní a zázrak se nekoná. Polepšení přijde pravděpodobně někdy v budoucnu. Buďme tedy rádi, že žije a je aktivní.
Takže : letos budeme pravděpodobně stále přítomní jen my tři - Sidi, Továrník a já.
Ať tedy žijeme!

Nazdar holoto,
trochu jsem šel přes svátky do sebe a výsledek se dostavil: rozhodl jsem se, že letos budu v psaní sem o něco pilnější, obrazně shrnuto, abych i já přiložil pár suchých větví na skomírající ohníček, symbolizující mi v této podobě onu naši dávnou studentsko-gympláckou pospolitost. Inu, říkáte si, dědek jeden senilní, začíná být nebezpečně sentimentální. Nebudu vás opravovat, je tomu tak!
Původně jsem chtěl plynně navázat na předchozích pár vět a podělit se s vámi gurmány, hýčkanými závodními kuchyněmi, o své malé kulinářské trápení při přípravě avizovaného segedínu. Ale ten musí počkat, zvlášť když se tak docela nepovedl.
Narazil jsem totiž při četbě povídek jednoho pozapomenutého exilového spisovatele na kouzelnou pasáž, tak trefnou na moji současnou situaci, že se s ní nejen plně ztotožňuji, ale ochotně vám ji házím i k zamyšlení do pléna:
"... moje zbytečnost umožňuje mi normálně žít. Dopoledne mohu si klidně tu a tam vypít maličkou sklenku sektu pro radost: se mnou se už nepočítá ! Smím beze spěchu klábosit s jinými postaršími neužitečnými muži o nedůležitostech a vytahovat se dokonce už i před docela malými dětmi. Místo abych třesoucíma se rukama psal nesmrtlné romány, smím zaplaťpámbů marnit čas a s rozkoší se věnovat pokleslým literárním žánrům. Jak útulně hoví se mi u jednoho stolu s jinými bezvýznamnými osobami." Tak co tomu říkáte? Že to zatím není váš šálek čaje? To se dá pochopit. Mně to ale mluví z duše. A zítra to jdu prakticky oprubovat do Formanky.
Ještě pár bonmotů a postřehů od stejného Mistra (*1943):
"básník je plachej jako laň, musí chcát o samotě"
"smutku užívám si vděčně jako nefalšovaného zboží s visačkou pravosti původu"
"pít rum je spíš těžká práce než velká zábava"
"břicho je rozumnější než hlava. Správná životní rozhodnutí udělal jsem vždy břichem, aniž bych se byl nechal vésti intelektem"
Tak to by stačilo, od pana spisovatele, a pro dnešek i od Sidiho

Pravdu máte, holomci, už se delší dobu připravuju, že sem ve vhodnou dobu vtrhnu - a to přesně v tento předvánoční čas, kdy můžu ideálně zabít dvě mouchy jednou ranou. A tak jako v jistých záležitostech bytostný naivka jsem si naordinoval i větší časovou rezervu,he he, abych načetl a náležitě natrávil ta qanta příspěvků od mých milých spolužáků a spolužákyň, když jsem zde naposledy exhiboval někdy... no není to zase tak dávno.
Tak co s vámi, mohykáni? Husu jsem nejedl, místo ní bylo pečené kuře s kecama, jak husa byla k mání jen mražená, moc velká, moc drahá..., zdravé nebo nezdravé, to už dávno z principu nesleduji, ale místo pívečka, pěkně vychlazeného a napěněného, byla teplá minerální voda zn. Mattoni s příchutí citrónu. Mladí ovšem glgali pravé svatomartinské od jejich tradičního dodavatele vinaře Bařiny z Čejkovic, jaká že to náhoda. Uznáte, že si zde nezasloužím cintat pentli na téma mimořádných kulinářských zážitků. Na Vánoce si navařím kastról segedínu, už mám suroviny zkompletovaný v ledničce. A protože jsem tradičně nerozhodnej, tak základ rozdělím do dvou kastrólů a v jednom bude sladká a ve druhým zakysaná smetana.
Přeji Vám všem častým (2ks), příležitostným (?) čtenářům i nečtenářům těchto stránek klidné Vánoce (však už víte, jak na to) a hodně zdraví, pohody a sdíleného optimismu v novém roce.
Sidi, ten, co proflákal život a ještě je
na to pyšnej
P.S.: Myslím, že v brzku (jak s oblibou říkal prezident Novotný) už bude nutné zabíjet něco jiného než ten příjemný domácký hmyz. Já jsem snad letos mouchu neviděl, natož dvě, ale kouknu se k pavoukům nad knihovnou, co to tam maj zakukleno.
P.P.S. : V poslední větě na začátku má být asi malý "v" ve slově "vám", tak si to laskavě opravte.