Gymnasium Sokolov - třída 4.B - maturita 1973

Ahoj, přátelé,

nastal čas, kdy si ve velkém opět připomínáme odchod těch, které jsme měli rádi a kteří nám navždy budou chybět. Vzpomeňme tedy i na Rudu, Mikiho, Kosmanauta a Továrníka. Vězme, že i oni na nás občas také shlédnou z výšin věčného království Božího.

Podobně jako každý rok bych také připomenul výročí narození velkého českého vojevůdce generála polního maršála Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče (2.11.1766). Snad se brzy najde více jeho následovníků, kterých bychom v současné nejisté době, kdy se z východu ozývá stále silnější řinčení šavlí, potřebovali jako máku. Přejme si, aby vzpomínky na ně jednou nebyly násilím potlačovány tak, jak se to stalo právě v případě maršála Radeckého a později mnoha dalších.

Octav

Nazdar přátelé,
Nové fotografie ze setkání v sobotu U smrku jsem umístil do adresáře "Setkání 10_2024". Jsou to fotky od Octava, Vláďa mi zatím nic neposlal. Octave, jednu fotku - rozmazaná servírka - jsem sem vůbec nedal. No a vzhledem k tomu, že většina fotek jsou skoro totožné, navrhuji spustit anketu, které fotky odstranit z našeho webu. Tyhle poslední tam zatím necháme všechny, ale můžeme začít se setkáním z června (Setkání 06_2024). Navrhujte co ponechat a co odstranit. Dávám čas do konce listopadu a pak to zkrouhnu.
Octave, já přece vím v jakém stavu byl kosmonaut, navíc po jednom z předchozích setkání zaneřádil auto mému synovi. Jen člověk holt uvažuje, jestli někomu zbytečně neublížil. Mohli jsme mu do ruky dát například kompas, no ne? (To je těšínské jablíčko). Prostě já vím, že to jinak nešlo. Tak ho nechám odpočívat v pokoji.
Čau lidi.

... a dnes jsem přidal ještě 4 Piťákovy fotky, které mi zaslal Octav včera večer. Tož kochajtě se.

Octave, Octave, tvoje tušení bylo správné.
Z několika pramenů se mi potvrdilo, že Zbyněk Kacr zemřel, pravděpodobně někdy v létě. Postupně jsem mluvil s několika lidmi, kteří ho znali, všichni mi potvrdili, že zemřel, ale nikdo nevěděl přesně kdy, ani co se vlastně stalo. Tak jsem se vypravil k němu domů. Na jeho schránce i dveřích do bytu už je jiné jméno, ale nikdo nebyl doma. Na chodbě mi nějaká paní potvrdila, že :"ten zubař z kriminálu nahoře už zemřel." Ale také nic bližšího nevěděla.
Takže je mi líto, ale zase je nás o jednoho méně. Mrzí mne, že jsem se k němu nechoval líp, posledně jsme ho nechali před Golfem, no, co se dá dělat. Patřil k nám a byl jaký byl, nikdo nejsme bez chyb.
Budiž mu země lehká, jak se říká, přeju mu, aby tam nahoře našel lepší společnost.
Zejtra nashledanou, přátelé.

Pitrume, na parkovišti jsme jej nechali kvůli tomu, že se neskutečně zpil a kudy šel, tudy zvracel. Nikdo nechtěl riskovat takové znečištění auta, což by se nejspíš stalo. Do takového stavu se přivedl sám o své vlastní vůli a vzhledem k tomu, že to bylo opakovaně, si myslím, že mu nebylo pomoci. Nicméně navzdory tomu, že byl člověk poněkud výstřední a samorostlý, byl jedním z nás a určitě tady bude chybět, ať si na to každý říká, co chce. Ať tedy Pán tam nahoře pečuje o jeho duši.

Ahoj,
i mě zdrtila smutná zpráva a Daliborově skonu. Měl jsem ho lidsky opravdu moc rád. Těšíval jsem se a tajně doufal, že se objeví na srazu a já s ním budu moci probrat kulturní dění v Praze. Na technokrata býval nezvykle dobře informován, rád navštěvoval koncerty všech žánrů. Byl také mimořádně sečtělý. No radost s ním pokecat.
Je to možná blbost, ale když se řeklo Továrník, tak mi ze všeho nejdřív vytanuly před očima jeho krásně vyvedená osobní blahopřání (to byl ještě v Sokolově). Na ručním papíru (jistě jste je dostávali taky). Všechny je mám schované. Od té doby už mi nikdo nikdy nevěnoval tolik pozornosti.
Tak ať je Ti Dalibore země lehká. Sidi

P.S. Slovo "vytanulo" jsem v psaném textu použil poprvé.

Sotva jsem se vrátil z dovolené, telefonoval mi Octav smutnou zprávu, viz níže.
Je mi to moc líto, Továrník byl dobrý přítel a člověk. Budu na něj vzpomínat a přimluvím se za něj nahoře. Škoda, škoda.
Já jsem zatím v poměrně slušném stavu, s boréliemi bojuji úspěšně.
Uvidíme se, doufám, 12.10. U smrku.
Poznatky z cest snad někdy příště.
Pečujte o sebe. Čau

Ahoj, přátelé,
nerad plním úkol posla smutných zpráv. Dnes odpoledne mi volala Jarka st., že náš Pán si k sobě povolal Továrníka. Nechť je tedy o jeho duši tam nahoře co nejlépe postaráno, protože to byl dobrý chlap, co nikdy nikoho nepodtrhnul a nezkazil žádnou legraci. Bude nám chybět.

Milí přátelé,
tuto zprávu sem píši jako varování před současným stavem hmyzu v naší přírodě.
Před týdnem jsem zjistil, že mám na levém lýtku zevnitř štípanec od hmyzu. Štípanec nesvědil, nijak jsem ho necítil, nevím, co ho způsobilo. Všiml jsem si ho proto, že byl asi 3 cm v průměru, tedy poměrně veliký, takže nešel přehlédnout, nicméně nijak nesvědil, vůbec nevím, co mne raflo. Štípanec den ze dne rostl a tak jsem se včera vypravil k lékaři, který mne po vyšetření informoval, že jsem nakažen boreliozou !
To už štípanec po změření lékařem měl průměr 115 mm !!!
Na mou repliku, že jsem neměl klíště už několik let a letou jsem se do lesa ještě vůbec nedostal (kromě několika průjezdů na kole) mi opáčil, že dneska už boreliozu roznáší kdejaký komár !!
Takže teď jsem vybaven poměrně silnými antibiotiky a dalším sajrajtem (o kterém lékař žertoval, že je to taky dobré proti žahnutí medúzou) a s tím vším odjíždím pozítří na dovolenou. No paráda !!!
Takže znovu varuji : zabijte každého neřáda, který na vás sedne ! Všechno je to nakažené, asi rusákama nebo Babišem, a chce vás to zlikvidovat. Buďte rychlejší !
S pozdravem "borelióze zmar!" se loučím. Nevím, v jakém budu stavu při dalším setkání.

Ahoj, přátelé,

opět jsem se kouknul do kalendáře a zjistil jsem, že konec prázdnin je za týden tady. Čím to, že mě to ani nikterak neštve (či něco horšího)? Vzpomínám, jak kdysi probíhalo loučení s prázdninami. Na základní škole to bylo takové smutné a nešťastné, prostě zase jedna krásná životní epizoda skončila. Na gymplu pak večer onoho posledního prázdninového dne zpravidla nastalo bujaré veselí pramenící z toho, že zase máme důvod něco zapíjet. O to smutnější pak bývalo první ráno školního roku, kdy člověk nevěděl, má-li sedět, ležet nebo chodit. Kdepak, ty prázdniny měly být alespoň o trochu delší, abychom měli dostatek času na probrání se z deliria. Vždy mě alespoň potěšilo, že jsem zdaleka nebyl sám, kdo vystavoval veřejnosti na odiv svůj schreckovsky zelený ksicht. Kdybych za takových večerů byl býval věděl, jak se nechutně zlískám, tak bych byl býval tak strašně nechlastal. Ale co naplat, když jsem po patnáctém, dvacátem pivě stále pozoroval, že jsem pořád v pohodě a zcela střízliv? Dodnes netuším, proč ta rána bývala tak krutá, když večer předtím mi bylo tak dobře a veselo. A tak alespoň i v té kritické situaci bylo náplastí na mé bebíčko, když se všude kolem usmívala nádherná načančaná děvčata. Člověk alespoň věděl, že tuhle krásu bude moci pozorovat zase po celý následující školní rok. Tak alespoň něco.

Zduř!

......jenže čas plynul a plynul ....na množství vypitých piv můžeme jen vzpomínat.
Můj kamarád, narozen uprostřed září, vědom si toho, že já září trávím na své pravidelné podzimní dovolené mimo, rozhodl se oslavit své 70 narozeniny 17.8. Dorazil jsem tam okolo 15,30 hod i se ženou, sešlo se nás tam 5 mužských a 4 ženské osoby. Z těchto 9 lidí pouze moje žena se vymykala ve všech směrech příznakům naší doby :
byla tam 7 kompletních zubních protéz a 1 pouze horní, 3 naslouchátka na pravém a 1 naslouchátko na levém uchu, troje brýle na dálku, jedny bifokální, jedna berle a jedna ortéza (i když ta jen jako dočasná).
Odcházel jsem cca ve 3 hodiny v celkém slušném stavu. Vypil jsem mnoho piv 12-ti stupňových (ale určitě méně než 10 ks), mnoho štamprdlat Jagermeistera, mnoho štamprdlat jakéhosi mně neznámého řeckého koňaku, jednu skleničku sektu a jedno štamprdle laku na rakve coby vzpomínku na dobu bujarého mládí.
Neděli jsem proležel a proseděl v dost špatném stavu. Né, že by mi bylo špatně od žaludku, to nikoliv, ale takový dunihlav, co jsem měl až do večera, to už dávno nepamatuji.
Jak řekla moje žena : "bylo ti to zapotřebí?"
Spolu s klasikem jsem odpovídal : "to víš, že jo, maminko", ale v duchu jsem si říkal, že těch dní už není tolik, abych je strávil doma s dunihlavem, zatímco venku bylo celkem krásně a měl bych si to užívat, dokud mohu.
Takže vzpomínka na oslavu konce prázdnin sice potěší, ale už si to nezopakuju. Musím to omezit. I když vidět nádherná načančaná děvčata hned dvakrát (nebo dvojitě?), to potěší v každém věku.
Čau !

Nazdar přátelé !
Jak jinak, je zde mrtvo, chcíplo a zdechlo. Takže čím to oživit ?
No, už jsem zde v minulosti psal, jak mě zlobí skutečnost, že v Německu je levnější pivo Prazdroj než u nás. Aby moje zlost dostala větší grády, narazil jsem na toto video :
Největší podvod!!!?? České pivo vs: exportované české pivo do Německa!!! Proč ??? - YouTube
Vyhledejte si a rozčilujte se. Já budu dál pít svůj Radegast extra hořký, na který jsem v Německu nenarazil a proto se u něj nemusím rozčilovat.
Tak, a pokračujte ve válení se v letním čase.
Bye, bye

Tak jste to nejspíš už také četli nebo slyšeli. Úprava silnice z Bečova na Plzeň se ne a nedaří ..., takže dokončení koncem července není možné očekávat. Střízlivý odhad stavbyvedoucího je konec září.
Můj odhad : donazimy
Takže neprodávejte ještě tu montgolfiéru, ještě rádi 12. října přeletíte do rodného kraje na posezení při čajíčku.
Zdař Bůh

Ono se tam dá ohodlně dostat i po silnici, resp. dálnici přes Vohenstrauß (nOpf.), Neustadt a. d. Waldnaab, Marktredwitz, Franzensbad, Eger a Brezau. Neviděl jsem na vklastní oči situaci v Bečově, ale podle všeho by to třeba OT-62 Topas nejspíš také zvládnul. Jistě, Bradley by byl lepší, ale nikde jsem nenašel autosalon, který by ho tady prodával.

V adresáři "Setkání 06_24" naleznete šest (téměř totožných) fotografií z našeho setkání v červnu 2024.
Tentokrát, Octave, stačily redukované snímky, holt asi lepší prístroj nebo lepší fotograf.
Tož sa kochajtě.
Pitrum

Ahoj, přátelé,
jak jste sami seznali, nakonec jsme s Piťákem nepřiletěli montgolfiérou, anébrž vyhnuvše se neprostupné divočině kaiserwaldské jsme dorazili poněkud oklikou. Nicméně neuskutečnili jsme původně zamýšlenou trasu přes Norimberk.

Teď ještě poslouchám povídání k eurovolbám a nemohu se zbavit dojmu, že nejvíce by páni politici řekli, kdyby mlčeli.

Zduř!

Ahoj, damstvo a panstvo,
v následujících deseti dnech bude nutno se trošku oživit. Tady i v hospodě. Já už si setavuji itinerář, kterak se pohodlně dostati do Falkenau, anžto je docela problém natrefit na silnici, která by nebyla rozkopaná nebo z ní indiáni neodnesli most. Zatím mi vychází nejlépe cesta do Bavorska, odtud do Saska a potom do Falkenau. Ještě jsem to chtěl zkusit přes Prahu, polské Prusko a Sasko, ale na Prahu jsou zase vykopané dálniční sjezdy. Bude-li foukat vítr od východu (zásadně ne od záchodu), pak by se dalo uvažovat i o vynálezu bratří Montgolfiérů. Při představě, jaké svinstvo by sem mohly zavát větry z východu však budu radši, když to bude foukat odjinud. Ale to potom zase nebude použitelná montgofiéra. Tak tedy nevím, budu muset vymýšlet dál.
Zduř!
Octav

Tož Octave,
udělali nám z toho trochu guláš. Na tvém místě bych to vzal přes město Toužim doprava na Bochov, tam vyjedeš u benzínky na silnici č.6 a mastíš si to rovnou na Karlovy Vary a Sokolov.
Pokud preferuješ starou cestu, tak v Útvině odboč doprava na Přílezy - Hlinky, tam doleva do Bečova ..., to samé můžeš udělat v Krásném Údolí, jak my domorodci říkáme - v Šentálu. Doprava na Přílezy ... a pak stejně, nebo doleva na Otročín a pak přes Měchov a Chodov do Bečova, vyjedeš na náměstí v Bečově, dál už trefíš sám. Tato poslední cesta je silnice sice docela ucházející, ale úzká, špatně se předjíždí i míjí, pokud potkáš autobus - velká opatrnost.
Já jedu zítra na šumavu a vrátím se ve čtvrtek, takže to bude těsné. Chystá se mi tam počasí non plus ultra. Před týdnem jsem se vrátil z Harrachova, kde jsme si lijáků užili nadbytek. Bohužel si to vyžereme i tady. Snad to přežijeme a uvidíme se v pátek U smrku.
Čau

Jo, Pitrume, bylo by to hezké, tu cestu znám (převržený vlečňák v serpentinách nad Petschau vytvořil stejnou situaci jako teď). Ale jelikož nám vybagrovali silnici v Kozolupech, tak mám další zajížďku přes město, tady místo na západ musím napřed na východ (a pak možná na záchod). No a k Piťákovi se taky musí oklikou, protože mu tam Hromburác ukradnul kus dálnice. Takže asi nejspolehlivější bude ta montgolfiéra; pokud tam posadím vrtuli a někdo s ní bude točit, pak je šance dopraviti se do cíle bez ohledu na to, bude-li vítr funět zrovna ve směru od Hunů či nikoliv. Airbus by byl nesporně pohodlnější, ale ten tam zase nemá kde přistát. U motgolfiéry se jednoduše koukneš dolů, jestli se zrovna nehraje fotbal; pokud ne, tak přestaneš přikládat a montgolfiéra přejde na sestupovou dráhu, načež si sedne na hřiště kousek od hospody. Je nezbytné si ohlídat okamžik, kdy by se mělo přestat točit vrtulí; jinak hrozí lokální posečení fotbalového trávníku, což by fotbalisté možná nesli značně nelibě.
Zduř!

Je zde mrtvo, mrtvo, mrtvo ...
Čím bych tak přispěl k oživení ?
... No, snad mnozí z nás si letos (někteří i vloni) museli projít očistcem v souvislosti s datem narození. I mne to neminulo, snažil jsem se vyhnout co to šlo, v práci jsem se snažil o naprosté utajení, ale bohužel, vše prasklo. V práci dokonce použili sousloví "VÝZNAMNÉ !!! jubileum".
Stojí to za prd takové jubileum.
Ale jeden z dárců vystihl podstatu věci a obdaroval mne balíkem piva FUNEBRÁK z Bruntálského pivovaru. Nejsem moc na černá piva, ale toto bylo výborné chuti, a jak říkám, odpovídalo jubileu.
Tak : Na zdraví !!!