Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pišme - pišme

Náhledy fotografií ze složky Fotogalerie

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tak tedy zase já :-C

(Pitrum, 24. 6. 2020 9:37)

Od Sidiho jsem se sice nedozvěděl, jestli dům se zříceným tarasem je jeho dům z dětství, ale předpokládám, že se mu tak mohutně zadrhlo hrdlo z této události, že prostě odpovědět nemůže. No nevadí. Semafory tam stále řídí dopravu okolo té hromady kamení, možná to i vyfotím, abych mu to přiblížil. No uvidím.
Tak v TV slýchám, jak se všude turistům podlézá, slevy na ubytování, slevy na jídlo, na vstupné ....
A tak mne zaujalo, že např. právě v Lokti sice o slevách nic nevím, ale na parkovišti vedle benzínky, kde jsem parkovával zdarma, pouze v posledních 2 letech tam vybírali pouze když se konal koncert, jinak ne, tak tam postavili budku a pohůnek vybírá parkovné celý den. Ať turisti platí !!! Zajímavé také je, že nemají viditelně vyvěšen ceník parkovného, asi v domnění, že ten, kdo tam odbočí aby zaparkoval, už nebude chtít vycouvávat na hlavní, aby nevypadal jako žebrák :-D
Ale Loket není sám. Před týdnem jsme se ženou zastavili na Kladské, prošli si naučné stezky, pokochali se přírodou a pak jsme si řekli, že si dáme oběd, ceny určitě snížili, když je henten koronavirus .... No, když jsem po usednutí v jinak prázdné restauraci uviděl v menu řízek za 320,-,korun, socka nesocka, odešli jsme bez oběda a dali si ten řízek raději v Kynžvartu za 119,-kč.
Jo, takhle se lákají hosti !
Čau bando.

Opěrná zeď

(Pitrum, 12. 6. 2020 7:00)

Tak jsem včera ráno dostal varování, že silnice ze Slavkova do Lokte je uzavřena, protože se na ni zhroutila opěrná zeď. Večer ve zprávách jsem viděl to nadělení a teď marně přemýšlím, protože to už je ein paar týdnů, co jsem tam chodil v padesátých letech do školky s nějakým Zdeňkem Vaculíkem, byla ta zhroucená zeď u vašeho baráku nebo od toho druhého, Sidi ?
Vždycky jsem si pletl, ve kterém domě jste vlastně bydleli, na mne oba domy působily stejně.
Tak mi to, Sidi, objasni. Zhroutila se ta zeď u vašeho bývalého domu nebo u toho druhého ?
A jen tak na okraj, na to konto museli řidiči ze Slavkova hledat jiné cesty směrem na Sokolov a Vary, proto nepřekvapilo, že po 15. hodině hlásili převrhnutý kamion ve Kfelích a vyzývali obyvatele Slavkova, aby jezdili ze Slavkova pouze směrem na Krásno :-D

...a fotky k tomu

(Pitrum, 1. 6. 2020 9:12)

Tvá oklika se vyplatila, fotografie jsou vlevo v "Poslední fotografie" ve fotoalbu.
Tyto stránky nejsou ani zdaleka geniální a uživatelsky přívětivé, proto se ti fotky vložit nepodařilo a nepodaří. Tož se obrať na mne, protože ta oklika, kterou je nutno použít, patří do admin práv, přestože selská hlava se domnívá, že mohu-li vložit text, mohu jistě vložit i ilustraci.
Ale stránky neuvažují jako selská hlava.
Máš to hezounké kosatce. Já letos pro změnu zasadil brambory. Někde ta potravinová soběstačnost začít musí. Pro tvou útěchu - nezlikvidocal jsem při tom žádnou skalničku, ale zúrodnil jsem úhor.
Mám se dobře a líp bych se měl už jen kdybych vypadal mladší.
Nic mne nezlobí víc, než když ďoučata, se kterými bych si dovedl leccos představit, mne zdraví vážným hlasem "dobrý den".

Re: ...a fotky k tomu

(Sidi, 1. 6. 2020 13:29)

Tak nějak jsme to s bratrem vyhodnotili, ale těch jmen, co před tím dostal, no,naštěstí je ze zaměstnání už splachovací... Tak ještě jednou dík. Víc foto bych přidal (mám jich z letoška na výběr cca 200) jen na přání nějaké "rozhodující" většiny... Koukám, je půl druhý a dnes už 25 návštěvnických duchů. S těmi ďoučaty to mám(e) stejný, akorát že mě nezdraví, jen čumí... a přitom takovej mariášek s mladou drzou krví...

Re: Re: ...a fotky k tomu

(Pitrum, 2. 6. 2020 10:26)

Palce hore za mariášek !!!
Jinak k fotkám, jediné kritérium je velikost menší než 5 Mb.
Klidně mi to posílej po hrstech.

... a neuvěřitelné se stalo skutkem

(Sidi, 31. 5. 2020 21:58)

Spěchám, abych se s vámi podělil o svoji radost, pamětliv rčení, že sdílená radost jest násobná, v tomto případě odhaduji minimálně trojnásobná. Myslím si, že to nakonec nemusí být v této orwelovsko-kafkovské době málo.
Představte si: po pěti letech trýznivého čekání mi letos konečně na zahradě vykvetl jeden z nejdéle vzdorujících zakrslých kosatců, abych byl konkretní (i když si to mrzák nezaslouží) jednalo se o kultivar KIWI CAPERS (vyšlechtil Niswonger v r.1990), růžový jedinec s fialovým jazykem na falech (nemravové okamžitě přelaďte zpátky! Tohle je seriozní stránka a oficiální popis kultivaru) a fialovými kartáčky. Ještě upřesním to pětileté čekání: oddénky se zapravují do země v září, během podzimu se rostlina snaží zakořenit, zima = vegetační klid a na jaře se probouzí a rozkoukává, levnější, běžnější sorty si klidně zaprostituují a vykvetou, drtivá většina šlechticů (mám 105 zástupců kultivarů v různě barevných kombinacích) si však dává načas a obšťastní svého těžce zkoušeného, nedočkavého majitele svou čarovnou krásou až další rok. Jen pro upřesnění: 90% zástupců vykvete a odkvete během měsíce května. Z těchto důvodů bylo to první jaro čekání "co kdyby?", ta další pak už "tak k*urva, co je?" Přitom se mu dostalo stejné péče jako ostatním: zalévání, kypření, hnojení, odplevelení, zakracování listů a neusálá kontrola, zda je oddének zasypán zeminou jen do poloviny své výšky, jinak ludra odmítá kvést. Co si budem povídat, jsou to přešlechtěný parchanti!
Pochopitelně, že mám pořízenu i odpovídající fotodokumentaci, aby estetická hodnota zůstala zachována v mé fotogalerii, kdyby chtěl zase čtyři roky trucovat. Chtěl jsem se s vámi podělit o foto, ale neumím ho vložit. Zkusím to oklikou.
Jinak se nemám nic moc, tak se mějte aspoň VY. Sidi

Lepší se to v oblastech duchovních

(Pitrum, 6. 5. 2020 10:40)

Dobré zprávy je třeba šířit. A proto za současného stavu jistě udělá i vám radost zpráva, že moje žena včera, t.j. 5.5.2020, našla na procházce přírodou okolo Slavkova první letošní pýchavku obrovskou (vatovec)!!
Takže . UŽ ROSTOU !!!!!
....dneska budou řízečky ....

Odchod přítele

(Pitrum, 23. 4. 2020 9:26)

Tak bohužel jsem včera musel nechat provést euthanasii svému psovi. Sidi Míšu znal. Je to smutná záležitost a je mi to moc líto, bude se mi stýskat.
Ale jistě namítnete, že to je moje osobní věc a nic vám do toho není.
Jenže já to sem píšu proto, že jsem si konečně zase uvědomil, jak je to moc emoční a smutná záležitost, když vás opustí blízký přítel nebo příbuzný. V současné době se to hodně zlehčuje s tím, že holt staří a slabí prostě vymřou a ostatním bude líp a zbyde na ně víc peněz ....
Nikdo z těchto magorů si nepřipouští to, že to může být jeho rodič, kamarád, milenka ....
Nechtějte to!
Čau

! jsem naživu !

(Pitrum, 8. 4. 2020 12:53)

...takovou mi udělal Sidi radost! Takovou !!!
Sice vypočítává možnosti, jak s námi (sehniory) naložit, ale vidím, že je živ a dobré i kritické mysli.
Já byl doma na "home office" nakonec pouze 4 dny a už asi 14 dní opět jezdím do práce, ale nikoliv na hodin 8, ale na hodin 9 a více. Mou hlavní náplní je tisknout na dvou 3D tiskárnách co tu mám kostry ochranných štítů a kolega za zdí vedlejší kanceláře do nich vsazuje průhledné štíty a někdo další to distribuuje kamsi do nemocnic nebo ústavů, nevím. Ale za jeden den stihnu pouze 8 ks, takže žádná sláva, no, snad to pomůže alespoň nějakým sestřičkám. Já osobně jsem vyfasoval Sidim zmíněný jeden FFP2 a mám k němu tuto výhradu :
Mám-li ho na ksichtě, jsem schopen sejít z 2.patra dolů a po silnici asi 150 metrů až k řece nebo do žárovkárny, vyřídit během 3 minut pracovní úkol a jít zpět. Po 50 metrech směrem do kopce se začínám dusit, ale dojdu až k budově, první 3 schody do přízemí zvládnu z posledních sil, pak (po rozhlédnutí není-li nikdo nablízku) FFP2 musím sejmout a na pokraji infarktu vyšplhat do 2.patra do kanceláře.
Před týdnem jsem musel se psem k veterináři do Sokolova i vzal jsem si na tu cestu FFP2 z práce domů. Nasadil jsem si ho až při vylézání z auta před veterinou a v čekárně jsem s ním seděl asi 20 minut. Pak musel dolů, protože bych se definitivně udusil. MVDr. Tuček naštěstí tento můj hřích neviděl.
Proš to píšu : přátelé, buďme rádi, že nemusíme povinně nosit FFP3. Sláva plátěným rouškám, s těmi snad přežijeme.
Hezké velikonoce a na shledanou ve zdravějších časech.

přílož č.5 - vzpomínková

(Sidi, 7. 4. 2020 12:31)

Nazdar řadoví rouškaři a ústenčanky,
řadoví proto, poněvač pevně doufám, že v našem nepočetném šiku 4.b by se najdou i nepočetní, ale šťastní nositele respiráturů FFP2, a přešťastní FFP3.
Když tak pečlivě denně sleduji tu naší (s)korosoučasnost, nedá mi v JISTÉ souvislosti nevzpomenout si na slavné loketské svatováclavské pouti, kdy se náměstí zaplnilo kolotočářským artiklem. Všechno jsem vyzkoušel všetně labutí a (považte!) autodráhy. Jen na jednu atrakci jsem nikdy nevlezl - na houpačky. Že by nějaká podprahová výstraha z budoucnosti? Asi. Vemte si, jak je dnes s nám houpáno. Začnu tím malým pohybem, kdy ještě nejsme ani pořádně usazeni - 3x změna nákupní doby pro nás +65, potom třeba vyjádření jednoho ministra, že se uzavřou nákupní centra, v protipoloze, že stačí zavřít jen všechny obchody v neděli, pak už začínáme nabírat "na obrátkách"- OSVČ dostanou kulový, než si stačí dojít pro provaz, už je tu změna, dostanou jednorázově 25.000,- (ale ne všichni, že), a pak už lítáme výš a výš - uděláme řízenou karanténu v JM kraji a v protipozici už (ne)řád s Bílým lvem něco plká o promoření populace... a pro mě dva vrcholy, kde už lodička houpačky drhne o zarážky - pan premiér: Senioři se nemusejí ničeho obávat, každé dítě potřebuje svého dědečka a babičku - naproti tomu vyjádření jakéhosi ambiciózního ekonomického hňupa, že 20.000 mrtvých seniorů by naší ekonomice výrazně pomohlo. Dodal sice, že k tomu ASI nedojde, ale džin z lahve už byl nenápadně vypuštěn, už se jen čeká, jak se vyhrotí situace (myslím ta ekonomická). Paralely z historie se nabízejí: Starověké Řecko jako vzor prosperující oblasti a demokratického uspořádání společnosti s desítkami jmen známých filozofů, básníků, dramatiků, malířů a sochařů, ... a neduživé bezbranné starce bez výčitek usmrcovali shozením ze skály (Na Tarpejskou skálu s ním!) A copak naše kulturní dvacáté století a rasová nenávist, proč by se nemohla po správné masáži překotit v nenávist gerontologickou (viz včerejší Fracie a Itálie, dnešní USA). Docela dobře si umím představit jak si balím kufírek s doporučenými 10 kg na osobu a spořádaně odcházím na seřadiště. Na rampě to tentokrát bude bez zastávky u těch trapných rozhodčích, určujících, kdo půjde nalevo a kdo napravo, všichni zamíříme "zum Dusche". Říkáte si, že jsem moc velký vůl, pesimista a cynik k tomu? V tom případě bych vás rád upozornil, že tehdy posílali "koupat se" už čtyřicátníky! Tož pěkné Velikonoce.
Zdraví zdravý Sidi Sidy
P.S. Teď jsem si vzpomněl, že jsem se jednou na Matějský v jakési houpačce svezl, byla klecová a jakýmsi složitým mechanismem se točila kolem své osy, ale dalo to práci, ji do té polohy rozhoupat... Čím dál tím líp!

Přílož č5???

(Tovarník, 20. 3. 2020 13:28)

.... co to říkal Švejk ?...život dnešních dní dává hodně podnětů. Byl jsem dnes nakupovat v nám vymezený čas. Narváno. Nejdřív jsem si říkal jak ty dnešní seniorky jsou čupr holky( ve své naivitě)... že by to dělaly ty roušky? A pak mi to došlo. To ženy, které se dobře vdaly jsou s námi solidární. Nakupují pro rodinu na víkend neb vyráží na chalupu na Šumavě..... a pak dle Pitruma, nejsou ekologické a ohleduplné... tož tak

Re: Přílož č5???

(Pitrum, 20. 3. 2020 13:59)

Kdo to stanovil ? Kdo stanovil ten čas od 7 - 9 hodin pro nákupy seniorů?
Od té doby, co jsem od pondělí doma, se probouzím kolem 8 hodiny !!! To se nedá stihnout !!!

Přílož č. 4 - smutná

(Sidi, 19. 3. 2020 22:28)

Tak co, milí spolužáci?
Jak jste se smířili nebo vyrovnali se skutečností, že jsme se během několika dnů stali tou nejnenáviděnější vrstvou obyvatelstva. Tolik zášti a nenávisti na nás +65 !
Na Seznamu.cz je pár "dobrých" adres, však o nich víte, kde "názory" čtenářů pod články často reprezentují skutečný výkvět žumpy a jejich sračkomety pálí denně a naplno. Ale řekl bych, s tím tak nějak už počítám, ta jména diskutujících, přecházejících z jedné adresy do dalších, jsou dostatečně profláklá...
Já obden zabrousím na jeden odborný web z dopravy. Prostě stará láska nerezaví a já se rád dovídám nějaké novinky kolem železnice. Diskutuje se zde věcně, většinou bez urážení protistrany (i když i tady se už přitvrzuje) a na dost vysoké odborné úrovni, proto jsem zůstal zkoprnělý, když jsem si rozklikl diskuzi k článku o tom, že vláda asi zruší slevy na jízdném pro studenty a nás +65 důchodce (asi ani nevíte, oč jde, co?) A rázem jsem se ocitl zpět někde v diskuzi u Novinek.cz, Parlamentních listů, Krajských listů apod. Zobecním: důchodci by měli vychcípat na koronavirus a byl by pokoj. Zarazilo mě to o to víc, že podobný názory sdíleli inteligentní(?) lidi, kteří zde vedou tak odborné diskuze o stavu a perspektivách železnice. Jeden holt nepřestává žasnout...
Žádnej závěr z toho dělat nechci, počkám(e) si, jak to dopadne. Nechci ale končit pesimisticky. Představte si, že díky mé šikovné švagrové mám k dispozici víc roušek než kolik mám kusů spodního prádla + párů ponožek dohromady, heč! Malá útěcha. Jak řekl pan prezident v dnešním projevu: Nashledanou v lepších časech. (Pokud se kvůli tomu nebude muset Země točit obráceně)

Váš slev na jízdnem zhusta využívající Sidi

Re: Přílož č. 4 - smutná

(Pitrum, 20. 3. 2020 13:00)

No, navážu.
Zrovna dnes jsem narazil na článek o tom, že německá ARD a ZDF (tedy státní televize) pořad pro mládež, kde píše o tom, jak senioři 65+ ničili tuto planetu a tak chvála Bohu za koronavirus, senioři vychcípou, protože si to zaslouží.
Pořad tak mile navázal na prosincovou písničku malých dětí : "Má babička je stará ekologická svině!" taktéž na státním kanále vysílanou.

A tak jsem se slznou v oku vzpomněl na to, že hned po narození jsem byl zabalen do bavlněných plen, které se praly a opakovaně používaly měsíce a roky, ve škole jsme knihy balili do papíru, veškeré oblečení bylo z přírodních materiálů (první a poslední nylonovou košili jsem dostal do tanečních, později už bohužel bylo přidáváno umělé vlákno i k bavlně, ale to jsem nosil raději bavlněná trička), od roku 1999, kdy jsem si koupil první mobil, mám už čtvrtý v pořadí a to jen proto, že předchozí se rozbily; pračku, sporák a ledničku mám od r.1992 a jedou dodnes, myčku nádobí od 2006, ale tu jsem vyhrál, jinak bych neměl potřebu ji vlastnit; televizor od prvního z roku 1980 mám čtvrtý, předchozí jsem musel vyřadit v pořadí důvodů : černobílý neuvěřitelně poruchový šunt - barevná Toshiba, která od r.1985 neměla jedinou poruchu, ale měla pouze vstup pro koaxiál - takže vyřazena po 25 letech pro konektivitu, zbylé TV používáme současně dosud.
Nábytek : kuchyně je z roku 1980 a slouží dodnes (za nadávání mé ženy), obývák druhý od 1979, ložnice druhá od 1979 ....
a tak bych mohl pokračovat.
Tak vidíte, že jsem také ekologická svině. A pořád čekám, v čem jsou tito spravedliví mladí lepší než moje generace.
Však oni jim to jejich děti vrátí :-D

kontrola přítomnosti

(Pitrum, 18. 3. 2020 14:57)

Když sem delší dobu nenakouknu a pak zjistím, kolikrát sem bylo nahlíženo, mám radost, že jsme zatím živí a akceschopní.
Jsem už pár dní doma, zařídil jsem si zde home office, kam se kouknu samej počítač, monitory .... jen do té práce se mi moc nechce.
A tak sedíme se ženou na sluníčku a koukáme, jak se nalejvají pupeny.
Okolo řádí korunavirus, brzy přejde v eurovirus a mně dochází ve špajsce pivo. Zrovna v rádiu mne vyzývali, abych si pro něj došel mezi 10 - 12 hodinou, než mi to mladší ročníky vykoupí.
Tož, hodím do sebe další štamprdle slivovice a půjdu řezat stromky.
Tak se držte.

Causa "Křimické zelí"

(Pitrum, 17. 2. 2020 7:36)

Níže uvedené pojednání o segedinském guláši ve mně probudilo vzpomínku na doby, kdy, bydlíc v Malesickém zámku, jsem chodil na pivo s učni zemědělské školy, kteří v rámci praxe šlapali bosí zelí právě v Křimicích. Zvlášť jistý S.Č. - sympatický učeň dosahující výšky min. 195 cm, v současné době poměrně vysoce postavený pracovník v dopravním podniku Metro v Praze (kam až to lze dotáhnout s uměním "šlapat zelí" ...) rád vyprávěl o této činnosti, kam chodil s velkou chutí, protože děvčata (kterých tam byla většina) si při této činnosti byla nucena vyhrnout sukýnky velmi vysoko a to vedlo často až k poslintání šlapaného materiálu. Pravda, ke šlapání byly k dispozici holínky udržované v hygienickém stavu, ale protože šlapaný materiál nerespektoval omezenou výšku těchto bot a dostával se dovnitř, šlapalo se raději naboso.
Okolo Křimic se rozkládalo větší množství polí osázených zelím. Bylo ho tolik, že místní obyvatelstvo, ačkoliv se urputně snažilo, nedokázalo způsobit viditelné škody na úrodě.
Ale to jsem se trochu zakecal.
V současné době čas od času jezdívám do Plzně na borská pole do jedné spřátelené firmy. Nejsnazší cesta vede po karlovarské, u Nové Hospody odbočit doprava, v Kozolupech doleva a přes Křimice, za nimi doprava a jsem na borských polích ....
V posledních letech mne upoutala absence polí osázených zelím a tak jsem se zeptal dalšího známého, jestli se v Křimicích stále ještě zelí pěstuje a zpracovává. A vida, tu máš čerte kropáč. Ano, zelí se v Křimicích stále ještě zpracovává, ale nepěstuje! Respektive pěstuje, ale v minimálním množství, většinu přivážejí náklaďáky z nejrůznějších koutů světa. Firma je samozřejmě privatizovaná, učni už nešlapou, na vše je technika, a tak to berou nastojato s košťály atd. Prostě křimické zelí už není to zelí, co bejvávalo před 30 lety.
Analogicky - před časem jsou koupil znojemské okurky Made in EU, výrobce ... Germany.
No co, segedinský guláš v Sidiho špajsce také nevyrobili ve městě Zseged, že jo?

Konec školy

(Pitrum, 13. 2. 2020 10:49)

Tak jsem po cca 60 letech definitivně skončil se školou. Jako poslední školní vyučování mám na mysli firemní výuku angličtiny, kam jsem docházel každou středu, abych diskutoval s 20 až 35 letými děvčaty o lásce, jako dědeček chlíváček jsem obvykle za partnerku vyfasoval tu nejhezčí dvacítku a k obveselení ostatních jsem s ní plánoval společný život, vychovával děti, jezdil na dovolenou .....

Bohužel firma hledala na čem ušetřit a náhodou na jednání představenstva zavítal také náš italský zaměstnanec, který nám sjednává ve světě obchody, a s kterým se domlouváme anglicky.
O přestávce v jednání můj kolega - vedoucí oddělení pro řízení jakosti - přátelsky navázal hovou s Pierrem slovy : "Brike kaput", čímž chtěl pohovořit o obnově mostu v Miláně.
Tato věta, kterou teď žije celá firma, vyvolala v představenstvu oprávněné mínění, že kurz angličtiny naprosto nemá smysl a tak byl ukončen.
NUtno dodat, že zmíněný kolega chodí od roku 2016 stále do začátečníků, a šetřením se na něj provalilo, že zahraniční reklamace za něj vyřizuje nějaký Kabát.
A tak jsem přišel definitivně o školu. Kdy přijdu o svého lingvisticky založeného kolegu zatím nevím.
Good bye

Re: Konec školy

(Sidi, 16. 2. 2020 7:21)

Hezky napsaný, stylisticky čistý, s pěknou pointou. Je tě škoda, kamaráde, ale to už jsem ti říkal nejednou.

Přílož č.3

(Sidi, 16. 2. 2020 7:13)

Tak vás zase zdravím, zvlášť srdečně nositele 3. nejčastějšího jména, ale až 1.973. příjmení a druhého potrefeného nositele sice až 175. nejčastějšího jména, ale 105. příjmení. Pokud by i některý z náhodných čtenářů se chtěl podívat, jak je na tom se světovostí, stačí navštívit www.příjmení.cz, které si mi, ač nehledáno připletlo pod nohy...
Vím, že tady mám rest v podobě toho vánočního segedýnu, ale už jsem zapomněl, o čem to mělo být. Zpětně si myslím, že jsem byl v daný okamžik asi dost hysterický, no není divu, šlo o jídlo z první 15 mých nejoblíbenějších. Navíc jsem k němu, jako myslím k jednomu z prvních, zaujal kladný vztah právě opět skrze literaturu. Vypomáhaje si slovy klasika "všechno, co jsem kdy chtěl vědět o segedýnu, ale bál jsem se zeptat" jsem právě načerpal z knihy První den mého syna od Ivana Kříže, kniha vydaná sice roku 1963, kupodivu stále čtivá. Tady jsem se dozvěděl zásadní poznatek, že segedýn nejlíp chutná až třetí den (pokud zbude, haha) a studenej. Přiznám se, že ani já nejsem línej v noci vylízt z pelechu a jít si koštnout pár lžiček. A druhej poznatek: rozhodující surovinou je kysané zelí. A odtud asi pramenil ten můj problém. Dlouho a k plné spokojenosti kupuji zelí v sačku z produkce firmy Samyr (?) z Bohušovic nad Ohří. Nejen kvůli určité zpřízněnosti řekou a nedokonalé funkci loketské čističky, takže si vlastně ty hlávky zelí trošku sám i hnojím, ale i z důvodů ryze praktických. Tady zase musím odbočit, v jednom rozhovoru s nějakým V.I.Pákem, tento se holedbal, že posuzuje úroveň vyspělosti společnosti podle toho, jak dobře a ladně je v konzervách nakrájená sterilizovaná zelenina. Nevím, jestli měl na mysli třeba červenou papriku od Hamé, což je někdy síla. A ačkoliv se mě na to nikdo neptal, více méně preferuji u zelí stejné hledisko. U toho Samyra stačilo jen překrojit delší proužky, ale nebylo to pravidlo. A chuťově výborné. Jenomže před vánocemi jsem byl nakupovat v Globusu a pod dojmem reklamy jsem podlehl iluzi a zakoupil vyhlášené, i když dražší zelí křimické. Z rodinné firmy (asi před krachem). Chuťově mdlé, šetřili na všem, i na tom blbým kmíně, málo láku, ale hlavně co mě rozlítilo, bylo že hlávky krouhali komplet. I S KOŠŤÁLEM, taková prasárna .Kusy veliké jak dálniční známka. A pak už pracovalo podvědomí, takže ten segedýn nemohl dopadnou na výbornou i když jsem mu dal tu nejlepší péči .Chyběl mu prostě ten nutný ocásek... Pak už prošel bez povšimnutí zažívacím traktem, a tak nejvyšší čas na něj zapomenout.
Kristepane, to jsem tady toho zas nablil. Čekám, až otevřou sámošku. Teď už jít spát nemá cenu.
Váš nositel 15. nejčastějšího jména a 706. příjmení.
P.S. Ještě poznámku k Továrníkovu konstatování, že moderní české autory nečte. Já nečtu nikoho, kdo je mladší než já o víc než 5 let. Jen dvakrát jsem udělal výjimku, abych se spálil. Už to nikdy neudělám.

Dlouho jsem si lámal hlavu ...

(Pitrum, 24. 1. 2020 10:23)

...ano, velmi dlouho, protože věta : "... je velikou filozofickou otázkou, zda rum vůbec někomu chutná..." je mi velmi povědomá, pronásleduje mne už léta, i když na ostatní text si nevzpomínám ani náhodou. Snad mi to uvízlo v paměti díky tomu rumu :-D Ale kudy chodím, musím na to myslet, nejím, nespím, nepamatuji si už ani jména svých známých, pokud jsem je neviděl delší dobu (půl roku i méně), občas mi v mysli vyskočí jména, která zavrhuji a trápím se dál a dál ....
Včera mi na mysli vytanulo jméno Petr Chudožilov. Ale nemám doma od něj vůbec nic, tak si to nemohu ověřit.
Tak zkusím Wikipedii, není-li tam ....a vida, je!! a dokonce se narodil 1943, a dokonce byl exulantem ....tak snad je to on.
Kvíz se zdál být lehkým, ale nám - sklerotikům - už je třeba zadávat něco lehčího.
Co jsem vyhrál? pokud jsem vyhrál ?
Čau


1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7

následující »