Gymnasium Sokolov - třída 4.B - maturita 1973

Do března daleko…. V Ikemu jsou ale fakt šikovní. Jeden můj kamarád tam byl s pětinásobným “bajpasem” a když jsem
tam za ním byl, tak se mi začínající doktor omlouval, že je to dnes pouze rutinní zákrok, když jsem jej obdivoval, jak to vše zvládl. Příště to prý může být lepší. No kamarád už pár let běhá jako srnka:)
Tak ti dál budu držet palce.

Ahoj,
koukám, že jsem toho hodně zanedbal i tady ...
Děkuji vám všem, kteří jste mi drželi palce během zákroku, nebo jste si na mě aspoň vzpomněli. Budu se vám revanšovat. Bylo by hezké napsat, že hlavně díky pozitivní energií poslané na dálku jsem zákrok přečkal, ale to si přece jen netroufnu, aby si to Někdo špatně nevyložil...
Konečně jsem si také pořídil apartní pyžamo (decentní modrofialový proužek), abych v tom IKEMu dostatečně reprezentoval. I když do března je ještě daleko. Jinak se mám v rámci možností docela fajn. Tak se mějte taky tak. Ještě se ozvu.
Sidonius, t.č. Poslední

Až dnes jsem se dostal ke klávesnici. A tak tedy mohu podat závěrečnou zprávu o Sidim (i když by to dnes mohl udělat již sám).
V sobotu odpoledne k nám dorazil, sice pomalým krokem, ale v dobré náladě. Dokonce i lehce připil vínkem oslavenkyni. Jinak alkohol nepije, ale v dobré náladě povyprávěl o nemocnici v centru Sokolova, odkud ho pro nedostatek lůžek vypakovali jen co se vzpamatoval. Co bude dál, protože zákrok podle všeho nebyl úspěšný, se teprve uvidí.
Snad vám sám brzy napíše podrobněji.
Čau

Sláva, před chvílí mi Sidi telefonoval. Je sice ještě pod práškama, ale už mluví jako zdravý člověk. Zejtra se pokusí ke mně přijet (ne kvůli mně, kvůli narozkám mé ženy). Tak mi porozpráví.
Oddychl jsem si, vy můžete teké.
Čau

….. zní to vážně. Takže držím palce a myslím na tebe…. A dej o sobě brzy vědět.

... tak Sidi už je doma, je unaven a spí... Tak snad všechno dobře dopadlo.

Zdravím všechny vespolek.
Původně jsem sem chtěl napsat až budu mít konečně nové zuby, což se stalo včera. Ale není to žádná sláva, opět se musím naučit vyslovovat, samozřejmě jinak, než když jsem byl bez zubů, ale hlavně se musím naučit jíst, to bude největší problém. Kdo si tím prošel, tak mi rozumí, prý to bude trvat možná až rok. No uvidíme.
Ale to je ten nejmenší problém.
To hlavní, proč sem dnes píši, se týká Sidiho. Nebudu sem psát, o co jde, to snad doufám napíše sám, a doufám, že bude moci.
Vás všechny prosím, držte mu dnes palce, proste za něj u Pána Boha (ať už věříte nebo ne), aby mu pomohl .....
Doufám, že sem co nejdřív podá o sobě zprávu.
Dnes má opravdu velmi kritický den.
Mějte se hezky, čau.

Tak zatím poslední zpráva z pozdního večera : Sidi leží na JIP, ale akce proběhla bez problémů, výsledek ovšem zatím není znám.
Tak zaplať Pán Bůh.
Dnes se snad dozvím více, tak to sem nepíšu.
Čau

Přemýšlel jsem, jak být solidární s trpícími kamarády sužovanými nemocemi, a nevím, nevím. Zatím nic vážného mne nepotrefilo, po vosích útocích už není ani památky, takže si nemohu stěžovat ani na ústrky od přírody.
Ale přeci jen něco. Už to budou pomalu 2 měsíce co jsme jsme se veselili "U smrku", kam jsem původně nechtěl jít kvůli absenci chrupu. Bylo mi líto, že se to nekonalo alespoň o 14 dní později, to už byla naděje, že budu vybaven chrupem novým.
No vidíte, ani dnes chrup nemám. Můj kolega, který dopadl podobně jako já, jen s dvouměsíčním zpozděním oproti mně mu začali snímat otisky, ten už 10 dní chodí s novými zubisky a dělá si ze mned srandu.
2x se stalo, že mé náhrady v laboratoři někam založili a nemohli je najít. Prý to uklízečka dělá pořádek .... Posledních 14 dní, kdy už jsem měl zuby dávno mít, tak v telefonu stále slýchám výše uvedenou větu. Dneska dodali, že nemusím mít strach, že se na nich pravděpodobně už určitě pracuje. To "pravděpodobně" mi bere naději, že alespoň o vánocích se konečně zakousnu do něčeho pořádného a ne jen kaše a měkká jídla!!!
Tak snad to, mí nemocní kolegové, alespoň částečně zmírní vaše utrpení, nejste v tom sami :-D
Čau

Tak asi 10 dní, co si Sidi posteskl nad problémy se zdravím od té doby, co se setkal se svým praktikem, marně přemýšlím, co povzbuzujícího napsat a jak se k nastupujícím problémům postavit. Protože lepší už to, přátelé, nebude.
Orgány nám chátrají a nevím, jestli je lepší to včas zjistit a zjednat u lékaře nápravu, nebo nechat věci tak, jak jsou, příroda si poradí. Jsem spíš pro druhou možnost, to si člověk užije života mnohem lépe, i když možná kratší dobu. Ale to se dobře vykládá dokud se něco nepříjemného nestane.
Včera jsem četl, co Sidiho nenadále skolilo a zastyděl jsem se, že bagatelizuji to, o čem toho vím jen velmi málo. Zabýval jsem se vlastním „život ohrožujícím“ problémem a zatím můj přítel vystrkuje pr_el na milou cikánku (on píše vulgární označení „romka“ ??? proč ???) kvůli očistě recta. Ó já nehodný!!!
Můj maxi problém spočívá v tom, že jsem si minulou středu užíval slunečného dne velmi pozdního léta a letka dobře secvičených vos napadla mou maličkost tak, že vosa č.1 čelně v plné rychlosti napadla mou pravou ruku, držící lahev Radegasta extra hořkého, a vbodla mi harpunu přímo do dvouhlavého svalu. Zatímco jsem nadával a třel si vpich, vosa č.2 podnikla střemhlavý nálet na mou levou novu a vbodla mi harpunu do nártu před palec, až jsem se polil pivem!!! To je za trest, že koncem října sedím jen v tričku a kraťasech na sluníčku a užívám si pohody.
Na obě zranění jsem aplikoval lék v podobě štamprle slivovice za každý vstřel. Zranění na pravé ruce mne do večera zmizelo, ale zranění na noze je extra zákeřné a útočnice si vybrala místo dopadu velmi promyšleně a tak ještě v tuto dobu, po týdnu!, mne to svědí a pobolívá, takže chodím raději v pantoflích, do boty nohu sice nacpu, ale je to více než nepříjemné.
Takže toto jsou mé zdravotní problémy, za které se, vzhledem k Sidiho problémům, velmi stydím.
Kvituji velice, že Sidi využil své problémy k přezkoumání poměrů mezi personálem nemocnice a své poznatky dává k dispozici široké veřejnosti. Snad jich ministr zdravotnictví využije.
Sláva bažantům !!!!

Čau nemnozí,
nechci lízt moc brzo Octávovi do zelí a proto hned zkraje připomínám jeho doporučení k návštěvě webové stránky www.hovado.cz.
A teď tu moji 4 % (přihřátou) polívčičku. Víte, že se říká: na posměváčky máme háčky a pambíček je po zásluze potrestá, i když v mým případě zatím jen zvedl varovně prst (ukazováček, ne prostředníček!). Stalo se mi, že jsem si šel normálně nakoupit a skončil jsem nedobrovolně na jednu noc na interně sokolovské nemocnice. Měl jsem k tomu zdarma zajištěn i celonoční program se zdrogovaným c..á..m (25 let na pervitinu), ale o tom vám psát nehodlám (pouze na vyžádání).
Ještě jsem se na pokoji č. 3 rozkoukával, když můj soused (sympatický pán kolem 70tky) mačkal zvonek a dožadoval se přítomnosti sestry. Ta za nějakých deset minut skutečně přišla a pacient jí tak mohl sdělil své přání, aby ho odpojila od infuze (3 s), že se potřebuje vymočit (do bažanta u postele). Sestra mu sice vyhověla, a hned se jej vyčítavě optala, zda-li dostal plenkové kalhotky, když přisvědčil, poučila ho, že je má právě z toho důvodu, aby to mohl dělal do nich a neotravoval přetížené sestřičky (2 odpoledne na celou internu). Ten se bránil argumentem, že mu to přijde nepřirozené, když se může normálně..., ale to už mluvil do vzdalujících se zad... Pacient byl ale vychcoš (haha), a tak jen co se vyměnily sestřičky, už požadoval stejnou službu od nové směny (1 sestra na noční). Bylo mu opět vyhověno, ale se stejným doporučením... Pak přišel zlatý hřeb, do pokoje vešla asi 30ti letá uměvavá (!!!) Rómka, a postupně nás všechny 3 pacienty (pervitinista se teprve předávkovával) obešla s otázkou: Nejste pokakaný? Pacient potížista odpověděl, že asi ne, že by to cítil, přesto ho poprosila (!!!), aby si lehl na bok, že to raději zkontroluje, pak ho chválila slovy: Nejste pokakaný, jste můj miláček! Já jsem plenky neměl ani cévku, ale přesto se přišla přesvědčit, zato jsem u ní byl "její zlatíčko". (Bažanta jsem neměl a vláčel jsem stojan s infuzí sebou na záchod).
Touhle příhodou jsem jen chtěl naznačit, jak se lze elegantně vypořádat s nedostatkem sester = zaměstnáním většího počtu nekvalifikovného zdravotnického personálu na utírání prdelí. Dřív - pamatuji-li si dobře - to bylo na interně rozhozeno (asi): vrchní sestra, staniční sestry, řadové sestry a na konci řetězu sanitářky. U sester dělení zřejmě zůstalo, zatímco squadra sanitářek nabrala na početní síle a tím si vynutila i subordinaci. Určitě mají vrchní sanitářku, pak staniční (dvě stepilé blondýny v tričku bez rukávů, aby bylo vidět malebné tetování až k zápěstí), které v jednom kuse přepočítávaly čistá prostěradla, pak tam byly řadové sanitářky na stlaní a roznášku stravy a ty pomocné na vynášení bažantů. Poslední dvě skupiny složené snad jen z Rómek mezi 25-40lety, ale, vycvičené, vydrezírované, usměvavé, vždy ochotné... Příklad: Vy jste pan V.? (neměl jsem nad postelí jmenovku) Jo... Nesu vám večeři (položila na stolek). Přeji dobrou chuť! (dva chleby, salám, jablko) Po chvíli: Mohu odnést? Ještě vám doleju horký čaj... Děkuji... Nemáte zač. No čuměl jsem, proč to neříct, ale ležet bych tam stejně nechtěl...
Jestli mi namítnete, že se nedostatek sestřiček takhle řeší v našich poměrech už dlouho, pak je chyba v mé neiformovanosti, ale vaše taky, neměli jste to číst. (Měli jste to předpokládat, jak by řekla jistá F.)
Ještě jednou připomínám Octávovo doporučení otevřít si webovky na www. hovado.cz. Aspoň tam si konečně počtete něco smysluplnějšího.
Sidi, šťastný to pojištěnec VZP

Přátelé, dnes je státní svátek Československé republiky (bývávalo) a tak jsem navštívil následující webové stránky:
www.hovado.cz

Ahoj kamarádi,
dávám na vědomí, že jsem ještě nezapomněl číst. K psaní nějakých veselých historek ze života, jak se obecně očekává, mě nic neláká, neboť jsem nucen (zatím vlastní rozhodnutí) t.č. chodit po doktorech. Totiž: jak mě viděl (asi po pěti letech) můj obvoďák - vlezl jsem mu vul sám do rány - hned se zaradoval: "Jste konečně v důchodu, tak teď máte dost času, abyste mohl chodit po doktorech." Zaksichtil jsem se nešťastně, ale na to on nedbal a začal rozvíjet svou oblíbenou úvahu o pokrocích v medicíně směrem k nesmrtelnosti a jak je teď bude aplikovat na mně (asi ze staré známosti, chodím k němu 32 let). Když jsem mu oponoval, že patřím do společenství těch (idealistů), kteří od jistého vyššího věku dávají přednost snaze po důstojném životě ve stáří, a to včetně jeho smysluplného (asi silné slovo, co?) ukončen í- nemusím blíž vysvětlovat, že? Zažil jsem si své jako opatrovatel totálně pomatené matky, tak vím, o čem mluvím. Razím zásadu: raději se udusit zaskočeným soustem skvělého bifťoura, než o pár let později hnusnou krupicovou kaší, kterou do mě budou (proti mé vůli - nejdřív jsem chtěl vyměnit plenkový kalhotky!!!) ládovat nasraní zřízenci ve starobinci. Nicméně doktor má blíž k tý nesmrtelnosti (je malej, holohlavej, ale tak tlustej, že vypadá jako Budha), tak mě pro začátek poslal k několika specialistům - měl jsem ve výsledcích z laborky jen zvýšený !!! cukr v krvi, ale žene mě na vyšetření na internu a kardiologii (?). Zatím jsem se probojoval jen do předpokojů k příjemným sestřičkám, ale ty lhůty - a na nejbližší vyšetření na interně (doktorka) si mám dokonce vzít vlastní ručník(???), nevím jak vy, ale mě to vyděsilo, než potěšilo...
V neděli si udělám toho bifťoura (výborné irské hovězí z Lidlu), a budu doufat....
Mějte se. Sidonius Poslední

Máš recht, Sidi! Třeba takoví Somálci drží permanentní hladovou dietu a pak stejně mají pupek jako meloun. Akorát jdou ve třiceti pod kytky.

Ahoj Octave i další nakukující. -- Jsem přichystán !!!!
Buďte také !!!

Ahioj, Pitrume, tak jsem rád, že jsme tu už dokonce dva. Doufám, že se brzy ozvou alespoń ještě Sidi a Továrník.

Člověče, jsem zvědav, jak příště budeš zářit svými bílými žuby. Pokud ta odrazivost světla se bude pohybovat kolem někde kolem 92 až 94% v pásmu barevné teploty 4000K, tak Tě budu chválit pro ukázkový příspěvek k energetickým úsporám. Hlavně ať si opět užiješ to krásné chroustání jablíček, krvavých steaků a obírání kuřátek. Jak víš, také mám rád zvířátka, ta jedlá pak dvojnásob (s výjimkou pejsků s ocáskem zatočeným nahoru).

Buď připraven!

Zduř!

Ještě jednou ahóóój!
Co se zubisek týče, toto úterý jdu na čtvrtou zkoušku. Pak bude následovat ještě pátá - poslední, tam bych měl převzít ozubení s evolventním tvarem zubů :-D
Moje představa co do svítivosti, jak prorokuješ v mailu, je asi taková, jako měl Ross v jednom díle Přátel, když si nechal zuby vybělit. Takže potmě budou snad hezky světélkovat. A pak ať si "U smrku" klidně 10.června zhasnou!
Čabas!

Ahoj, Pitrume,
přeji Ti, aby Ti žuby hned napoprvé sedly jako zadnice na nočník, abys sis konečně mohl do sytosti užívati kulinářských kouzel všeho druhu. Tedy v množství přiměřeném, abychom Tě pak nemuseli kutálet. A nakonec bude-li se ekonomická situace nadále vyvíjet nepříznivě, tak i k tomu okusování kůry bude dobrý ostrý chrup zapotřebí. Ale věřím, že to zůstane u svíčkové a vepřoknedla a Rus bude nadále chytat myši ve stepi.
Zduř!
Octav

Ahoj, lidi,

netuším, jestli sem ještě vůbec někdo kouká, přesto i tímto kanálem dávám všem na vědomí, že jubilejní slezina se uskuteční v sobotu 10.6.2023 od 17 hodin na stejném místě jako minule.

Zduř!

Octav

Ahoj, přátelé,

nějak nám tady to kecání drhne, moc nás tu opravdu není.
Kdyby sem nakoukla Lída, tak bych prosil, kdyby alespoň potvrdila fungující kontakt. Ani nevím, jestli obdržela pozvánku na poslední slezinu nebo jestli předmětná SMS náhodou nešla do kopru. Už se chystám na organizaci příští jubilejní žranice a tam bychom se určitě měli sejít v rámci možností všichni.

Se nadcházející zimou si starosti nedělejte. Mám už plán na připojení severozápadního pobřeží Kaspického moře a celé mořské plochy k městu Sokolovu coby jeho historicky neoddělitelné součásti. Sokolov se tak opět stane klíčovou energetickou metropolí. Dostatečné zabezpečení Česka a přilehlých vsí ropou a zemním plynem tak bude hračkou. S referendem si starosti nedělejte, to už nějak spláchneme. Pro připojení se vysloví 103,6% dotázaných respondentů a to je dostatečný počet. Přidanou hodnotou takového kroku bude rovněž nasycení trhu levnými uzenáči, zavináči, slanečky, pečenáči, olejovkami a dalšími potvorami, které v tom moři plavou. Falkenau irgendwann und irgendwo!

Zduř!

Octav